Confessions of an Icon - rozhovor pro časopis Attitude

'Je milá?' ptám se a je to to, co bych od Stuarta Price, známého také jako Jacques Lu Cont, deejaye, autora a producenta rád slyšel, zatímco mi nalévá sklenici vody během našeho posezení v jeho stylovém a pohodlném bytě na hranici noblesního severozápadního Londýna. To je místo, kde bylo celé její nové album natočeno a kde se dnes Madonna setká s Attitude před tím, než dokončí mixování. Přijde dnes o dvacet minut později, takže máme čas si spolu popovídat. Je to příjemný chlapík, kterého si okamžitě oblíbíte; normální chlap a je jasné, že si stále pamatuje, jaké to je - setkat se s 'ní' úplně poprvé. Ne že bych byl přímo nervózní, rozhodně ne tak, jak jsem si myslel, že budu. Zvláštní. Ale ve světě posedlém slávou a celebritami je něco odzbrojujícího, fascinujícího a tak trochu ohromujícího na představě setkat se tváří v tvář s největší hvězdou na planetě, nemluvě o ženě, která vyrůstala bok po boku se soudobou gay kulturou, která prosazovala své představy více než kterýkoliv jiný umělec moderní doby. Se ženou, která jak je známo, přijela do New York City ve věku devatenácti let s pouhými pětatřiceti dolary a svými cvičkami a touhou jenom po tom nejlepším, čeho lze dosáhnout. A dosáhla toho. Prodala více než sto padesát milionů desek, získala ceny Grammy, Zlatý globus, Britskou cenu a manžela; více slávy a štěstí, než si dokáže kdo představit, a získala pověst, okouzlující, nahánějící hrůzu, i všechno mezi tím, podle toho, komu věříte. Nemůžete mít klukovi za zlé jen malý náznak chápání.

'Je roztomilá,' odpovídá Price, 'a momentálně opravdu šťastná.' A má i proč. Nová deska Confessions On A Dance Floor, jedenácté studiové album, vás odrovná. A její film I'm Going To Tell You A Secret, dokument, pokračování, chcete-li, šokujícího filmu Truth Or Dare nebo In Bed With Madonna, jak je známý v Evropě. Svým způsobem začíná jako jeho předchůdce mapovat život nové, zralé matky představené od najímání tanečníků a zahájení jejího světového turné, až po usnutí v londýnské hospodě a bystrou devítiletou dceru Lourdes, která jí opravuje francouzštinu. Lola, jak je Lourdes známá, je dokonalá od přírody. Je skvělý, ale je to právě album, které se vám dostane pod kůži. Je prostě, pokud mi Madonna a dítě promine mou francouzštinu, zasraně dobré. Je v něm trampství, drama, trocha sentimentu, ze kterého budete mávat rukama ve vzduchu, veselí smíchané se stylem, sofistikovaností a zdravou špetkou 'fuck you'. Prostě vše, co chcete od Madonnina alba. Zamilujete si ho. Price náhle vyskočí a vykoukne z okna a říká: 'To jsou oni.' Běží dolů po schodech a mně před očima probíhá celý můj společenský život v tom nejtemnějším Streathemu: teenageři se zatajeným dechem špulící rty během videa k Hollywoodu v klubuG-A-Y, točícíc se do tanečního mixu Don't Cry For Me Argentina, já a nějaká další buzna sami na parketě v backroomu v Barceloně, otvírání pusy do sboru Like A Prayer, každý týden v Popstars, dobu kdy Deeper And Deeper zachránilo diskotéku Luton University nebo prostě jen tancování do Into The Groove po celém světě. Výčet by byl nekonečný. Slyším otvírání dveří a tlumený americký přízvuk, známý hlas a v tu ránu si myslím, že někdo zapnul film nebo DVD z koncertu. A potom, na posledním schodě, tam stojí ona. Vypadá každým coulem jako ikona, v brýlích a bundě, jako na každé fotce, kterou jste viděli během posledních let, v černých kalhotách a v řaseném topu. Říká se lehká elegance. Čekal jsem nějakého ošperkovaného zakrslého trpaslíka, ale žádná taková kreatura tu přede mnou nestojí. Je drobná, to ano, ale ne malá; je neobyčejně pěkná, dlouhé blonďaté vlasy s pěšinkou uprostřed jí ohraničují tvář. MADONNA NATION - Attitude Vypadá jako milion plakátů pro náctileté. Podává mi ruku, říká čau, že se těší na rozhovor, a já ji následuji ven a nahoru po úzkém kovovém žebříku do Stuartova přestavěného půdního studia. Nahoře se posadíme na gauč pod oknem v jejím překvapivě malém pracovním koutku a ona se na mě plná očekávání upřeně dívá. Kolem krku má přívěšek s diamantem s písmeny GLR. Zajímalo by mě, jestli od té doby, co se přestěhovala do Londýna si vybudovala vášeň pro rádia s mluveným slovem nebo mě napadá, že Guyovo prostřední jméno je možná Lee nebo třeba Laurence. Nebo je to Guy, Lola, Rocco. Dávám jí dárky, co jsem přinesl, album a scénář, o kterém jsem si myslel, že by ji zajímal. To ji skutečně dostalo: 'Nikdo mi nikdy nepřinese zajímavý dárek,' řekla svým silným americkým přízvukem. Je uklidňující vědět, že ve skrytu duše je - seru na tebe Daily Mail - laskavá a milá.

Attitude: Tak, proč jste se teď rozhodla udělat celou taneční desku?
Madonna: Já o tom vlastně ani nerozhodla, abych vám řekla pravdu. Pracovala jsem na svém dokumentu a ta deska byla reakcí na utrpení, které jsem si vytrpěla během stříhání. Pracovala jsem bez zastavení nepřetržitě dva roky. Psala jsem hudbu pro dva různé muzikály, jeden pro divadlo, ten se jmenoval Hello Suckers!, a další pro film s Lucem Bessonem, ale nelíbil se mi směr, kterým se to ubíralo. Prodírala jsem se takovým množstvím hudby s různými autory a byla jsem opravdu zklamaná, že moje úsilí nepřineslo žádné ovoce. Pak jsem se rozhodla jet na turné a natočit ho. Byla jsem pod takovým tlakem, že jsem si sem začala chodit jen tak za rozptýlením. Až dosud bylo vše tak intenzivní a chodit sem byla jen zábava a žádná povinnost něco nahrát. Prostě jsme jen začali experimentovat s různými věcmi a nestálo mě to žádnou námahu. Dokonce jsem ani tehdy nevěděla, že chci natočit desku, prostě jsem jen věděla, že tohle chci v tu chvíli dělat ve svém volném čase. Pracovala jsem i s jinými lidmi. Pracovala jsem s Mirwaisem, ale nakonec ne tak produktivně jako dřív, protože jsem to chtěla mít brzy hotové. Je skvělý, ale je mi vždy úzko z každé spolupráce. Je velmi inteligentní, ale já chtěla prostě jen pohodu. Tím nesnižuji Stuarta, ale on je tak uvolněný a snadno se s ním pracuje a přesně to jsem potřebovala. Šlo to prostě snadno.
Attitude: Lidi by překvapilo vidět vás zastrčenou na půdě malého bytu na severu Londýna.
Madonna: Miluju to tady, je to tu kouzelné. Budu velice smutná, až to tady Stuart opustí. Řekla jsem mu, že si to tady musí nechat, protože se tady stala spousta skvělých věcí. Má to tu svou historii. Navštívili jsme tisíce nahrávacích studií v New Yorku, Londýně, L.A., všude a nikde nedocílíte stejného zvuku hlasu jako tady.
Attitude: Jak jste přišla k práci s ním?
Madonna: Nejprve byl mým hudebním režisérem na Drowned World Tour, ale to se seběhlo náhodou. Byl prostě klávesistou, ale šel nahoru poté, co jsem propustila toho původního. Miluju jeho hudbu. Mám ráda jeho citlivost, miluju jeho smysl pro humor, má bezvadný cit pro hudbu. Po hudební stránce je vlastně vším, a to se mi na něm líbí. Zvládá dělat hodně věcí. Napsali jsme spolu X-Static Process pro mou poslední desku, a to bylo jaksi na zkoušku. Zkoušeli jsme i jiné věci, ale tohle byla to jediné, co mělo význam. A pak na posledním turné, řekla bych, že hudebně vyspěl, jako aranžista, autor i hudebník, takže jsme začali v našem volném čase zase psát. Abych byla upřímná, nikdy jsem neměla v plánu s ním udělat celou desku, mělo to být jen pár skladeb.
Attitude: Kdy jste se rozhodla, že bude celá taneční? Vlastně bych řekl, že je spíš tanečně-popová mimochodem.
Madonna: Správně, myslím, že možná jedna nebo dvě písničky nejsou přesně tím, co byste nazvali taneční písničkou, ale jsou všechny svižné. Bylo to poté, co jsme napsali tři skladby - Hung Up, Sorry a Future Lovers. Udělala jsem i nějaké další písničky, které byly pomalejší, ale řekla jsem si, že nemám na balady náladu, nemusím se vzrušovat. (Směje se). Chci tančit.
Attitude: Je velmi odlišná od American Life.
Madonna: Jo, její psaní bylo velmi úzkostnou činností. Byla jsem velmi naštvaná a znechucená Amerikou kvůli válce v Iráku. Cítila jsem se bezmocná a nevyslyšená, tak jsem to ze sebe vydala na své desce.
Attitude: Nevím, jestli jde o náhodu, ale zdá se, že Me Against The Music, byl zlomový bod, kdy jste si znovu připomněla radost z čistého popu.
Madonna: Popravdě poté, co jsem udělala tu desku, jsem nepřemýšlela o tom, že bych měla udělat tohle nebo tamto. Prostě jsem o tom moc nepřemýšlela. Nepřemýšlím o věcech tolik, jak si lidé myslí, že dělám.
Attitude: Vypadá to, jako že jste prošla spoustou změn. Léta jste říkala, že už nikdy nezazpíváte některé písničky, jako například Material Girl.
Madonna: Proto jsem turné nazvala Re-Invention, protože jediná možnost, že bych je mohla předvést, byla předělat je, přiblížit se k nim z jiného úhlu pohledu, zachytit tu ironii v nich. Vždycky jsem milovala nacvičování mnohem víc než skutečné koncerty. Ráda skládám show dohromady. Prvních několik týdnů a ty poslední jsou skvělé, ale všechno mezi tím je peklo. (Směje se).
Attitude: Proč?
Madonna: Je to prostě brutální, fyzicky vyčerpávající - předvést pět koncertů týdně, trávit všechen čas v letadlech, pořád se bát o svůj hlas a navíc teď, když mám rodinu, však víte. Nikdy nemám žádné volno, je to odvážné. Je to zároveň ale i veliká legrace a já jsem věděla, že nechci být naštvaná, když budu natáčet tuhle desku, tak jsem doufala, že se přes to přenesu. Ačkoliv mám jednu písničku, Sorry, která je ultimátem pohrdajícímu milenci.
Attitude: Nechci nic nikam řadit, ale Hung Up působí trochu jako dík gayům mezi vašimi fanoušky. MADONNA NATION - Attitude

Madonna: Opravdu? No dobře. Myslíte si, že se bude líbit?
Attitude: Myslím, že si do ní budou luskat v Soho prsty.
Madonna: Dobře. (Šklebí se). Doufám, že celá deska bude přijata gayi s takovým nadšením.
Attitude: Jak jste se dostala k tomu použít sample z Gimme! Gimme! Gimme! od Abby?
Madonna: Když jsme psali, bylo to jako 'OK, chceme udělat základní popovou taneční desku, tak si něco poslechněme pro inspiraci.' Poslouchali jsme hodně desek Abby a hodně taky Giorgia Morodera a Cerrone. Prodírali jsme se tím a nasávali a Abba si našla cestu do našich duší. Stuart mi přehrál hudbu pro Hung Up a já vymyslela slova v podstatě za deset minut během jízdy autem kolem.
Attitude: Je to velmi odvážné. Měla jste pochybnost, když jste se rozhodla samplovat tak legendární nahrávku?
Madonna: Vůbec ne. Myslím, že oni mohli mít pochybnosti, když nás nechali samplovat svou desku. Musela jsem poslat svého posla do Stockholmu s deskou a dopisem se žádostí a žadonit a vyprávět, jak moc zbožňuji jejich hudbu, že to bude jako moje pocta, což je všechno pravda. A oni si to museli rozmyslet, Benny a Bjőrn, neřekli ano hned. Nikdy nenechají nikoho samplovat jejich hudbu. Mohli říct ne. Díky Bohu, že neřekli.
Attitude: Buď pochválen.
Madonna: Jo!
Attitude: Začíná kouskem textu z Love Songu a je v ní hodně odkazů na vaše minulé desky. Vypadá to, jako kdyby tohle album bylo retrospektivou celé vaší kariéry. Toho jste chtěla dosáhnout?
Madonna: Ne, jen mám pocit, že sebe můžu kopírovat, kdykoliv budu mít chuť. (Směje se). Všechno je to část mé minulosti a já si vleču svou minulost do přítomnosti a doufejme i do budoucnosti.
Attitude: I Love New York je velice veselá i přesto, že v textu urážíte Londýn a Paříž.
Madonna: Jo, ale no tak, tak jsem to ve skutečnosti nemyslela! Já miluji Londýn a Paříž, ano? Žiju v Londýně! Prostě to jen dobře znělo. Napsala jsem tu písničku, když jsem byla v New Yorku na turné. Mám na New York vzpomínky, které nemám na jiná místa na světě. I když jsem vyrůstala v Michiganu, opravdu jsem vyrostla v New Yorku. Kromě toho, že moje matka zemřela, nejtěžším zážitkem v mém životě byl život v New Yorku. Cítila jsem se zlomená, neměla jsem žádné přátele, razila jsem si cestu a hledala svoje místo na světě. Nikdy na ty chvíle nezapomenu, víte? Přišla jsem do světa, který mě obklopoval, poznala jsem, jaký je skutečně život, jak tvrdý New York a jak vypadáte ve tvářích lidí. A je pravda, že pokud prorazíte tady, můžete všude. Newyorčané to tak mají s lidmi, o kterých vědí, že také přežili New York. Je to druh respektu. Nevím, jestli jste tam strávil nějaký čas, ale je to dost brutální. Lidé jdou po ulici, prohlédnou si vás a pokud se jim líbí nebo nelíbí, jak vypadáte, uslyšíte o tom. Milovala jsem to šílenství a hluk. Ale kdo opravdu inspiroval tu písničku, to je policie, protože je fantastická. Dají vám eskortu kamkoliv, a když jim řeknete, aby ji dali skutečně nahlas, opravdu to udělají. Obklopí vaše auto motorkami, řídí je jako koně, lidé vám uhýbají, je to špičkové a dramatické. Jela jsem na zvukovou zkoušku do Medison Square Gardens den poté, co jsem absolvovala několik takových šílených doprovdů a říkala jsem si: 'Ó, můj Bože, to je taková sranda.' A tak jsem začala hrát, podupávat, vymýšlet věci a tak nějak to přišlo.
Attitude: Zmíňka o Texasu je velice vtipná. Předpokládám, že asi nejste moc velkou fanynkou George Bushe.
Madonna: (Odmlčí se, přemýšlí a široce se usměje). No, ne. Fakt ne. Myslím si, že je to skutečně milý chlapík. (Směje se). V jistých oblastech.
Attitude: Zdáte se býti teď více uvolněná. Písnička Let It Will Be vyjadřuje tak trochu radost ze slávy, o které jsme dosud neslyšeli. Už nejste naštvaná.
Madonna: Jo. Je to, jaké to je. Vyjadřuje skoro to samé jako začátek mého filmu: V životě je mnohem více než jen sláva a bohatství. Po všech těch letech slávy... dvaadvaceti letech nebo tak něco, už si to nepamatuju. Vím, že to zní jako opravdová blbost, když říkám, že si nepamatuju, ale už je to tak nesmírně dlouhá jízda a já cítím, že mám právo udělat krok zpátky a podívat se na ni a říct, je to, jaké to je. Necítím to cynicky, ani nejsem přešťastná, ani se necítím zklamaná, prostě to je, jaké to je. Je to cesta, kterou jsem si vybrala a doufám, že z ní mám jen to nejlepší. (Směje se).
Attitude: Miluji Jump. Po textové stránce je to směs Express Yourself a Keep It Together. Inspiruje to celou generaci mladých gayů, aby si sbalili věci a vyrazili do velkých měst.
Madonna: (Zakňučí a tleská radostí). Jóóó! Dobré, dobré, dobré!
Attitude: Takže ke gay otázce...
Madonna: Ano?
Attitude: Vy jste ta největší gay ikona všech dob.
Madonna: To doufám! (Směje se).
Attitude: Dobře. Lidi bude rajcovat, že jsem to řekl.
Madonna: (Plácne rukama na stehna). To teprve doufám!
Attitude: Proč myslíte, že se to stalo?
Madonna: Nevím. Ráda bych si myslela, že se inspirujeme navzájem. Možná je to proto, že úplně první člověk, který ve mě věřil, byl gay. Můj učitel baletu. On byl první člověk, díky kterému jsem uvěřila, že jsem výjimečná. Dodal mi odvahu odjet do New Yorku, věřit si, věřit svým snům a já nevím co ještě, myslím, že to byl začátek jakéhosi podvědomého spojení.
Attitude: Jak vám řekl, že je gay?
Madonna: On to neřekl. Já nevěděla, že je gay. Byl prvním gayem, kterého jsem potkala; tedy možná jsem potkala i další lidi, ale nevěděla jsem o tom. Když jsem chodila na hodiny baletu, byl velice duchaplný, a já jsem ještě nikdy nepotkala někoho tak chytrého. Věděla jsem, že je jiný, ale nevěděla jsem proč. Když je vám tak dvanáct a vyrůstáte na středozápadě, nikdo nemluví o gayích nebo něčem takovém. Nedošlo mi to, dokud mě nevzal na diskotéku pro gaye. Svému otci jsem říkávala, že přespím u kamarádky, což byla v podstatě pravda. Řekl mi: 'Chci tě vzít tancovat do klubu.' Neměla jsem potuchy, kam půjdeme, a on mě vzal do té diskotéky v Detroitu zvané Menjoy. A můj Bože, bylo to úžasné - vidět všechny ty muže, jak spolu tancují. Celý život jsem trávila jako outsider a nikdo mi nerozuměl a najednou bylo OK být jiná. Opravdu nemusel nic říkat, brala jsem to.
Attitude: Kdy jste si začala uvědomovat, že váš bratr Christopher je gay?
Madonna: Když jsem ho vzala do baletu. (Směje se a tleská). Nebylo to nic, co bych okamžitě věděla, bylo to delikátní. Říkala jsem si hmmm. Viděla jsem spojení mezi mým učitelem a mým bratrem. O několik let později se mi doneslo, že to bylo to, co to bylo. A ještě jednou, můj bratr se ke mně nikdy neposadil a neřekl: 'Mimochodem, jsem gay,' tak se to nestalo. Ale předpokládám, že protože byl a protože jsem v životě milovala i jiného Christophera, měla jsem s ním tak hluboký a blízký vztah. A pak přijel do New Yorku a začal tancovat se mnou a dělat choreografii ke všem mým vystoupením a videoklipům.
Attitude: Byla jste citována, že krátce na to, co jste se přestěhovala do New Yorku v roce 1978, viděla jste šest gayů, vašich přátel, umírat přímo před vámi na AIDS. Muselo vám být kolem devatenácti, dvaceti. Jak vás to poznamenalo?
Madonna: (Odmlčí se). Když se to stalo poprvé, samozřejmě mě to opravdu vystrašilo. Pamatuji si jednu věc, která mě udeřila - první kluk, o kterém jsem jako o úplně prvním věděla, že má AIDS a zemřel na AIDS, byl tím nejroztomilejším stvořením, které jsem kdy viděla. Šla jsem ho navštívit a on mi řekl, že je mu špatně, a já si řekla: 'Ach, OK.' Řekl: 'Myslím si, že je to proto, že jsem si vzal až příliš mnoho drog nebo tak něčeho.' Bylo to někdy ze začátku, když se mi to všechno jevilo tak tajemné. Pak začal chřadnout a já ho stále navštěvovala a pořád si opakovala: 'Ach Bože, to je taková smůla, je tak krásný.' A jednoho dne byl mrtvý. Svým přátelům jsem neustále říkala: 'Bere si to jen ty krásné, všichni krásní odcházejí.' Bylo to odporné - nevěděli jsme, co se děje. Potom to byl můj nejlepší přítel a spolubydlící Martin Burgoyne, vzpomínám, jak mu bylo špatně. Zavolal mi a mně se vybavil ten otřesný moment, protože jsem věděla, že je to něco, z čeho se nezotavíte. V té době neměli takovou směs léků jako máme dnes, která vám umožní pokračovat dál - doufejme napořád. A on řekl: 'Něco mám.' Bylo to něco, co dostanete před úplným propuknutím, a já si pamatuju, jak i to říkal a já: 'OK, tak to je ono, to je ono.' Cítila jsem se ohromě rozzuřená a samozřejmě bych udělala cokoliv, abych ho zachránila - poslala jsem lidi do Mexika, aby sehnali drogy, které byly v Americe nelegální, prošli jsme tím a tamtím a pak prostě... Celá řada kamarádů začla odpadávat jak mouchy. Potom Keith Haring a pak... Nevím... (Zastaví se). Zanechalo to v mém životě hrozné vzduchoprázdno. Neuvědomila jsem si to, dokud všichni neodešli. Uchovávám si obrázek, jak sedíme v restauraci s Andy Warholem - a já vím, že neumřel na AIDS, ale nevím, na co umřel, to je záhada, ne? Tak, Andy Warhol, Keith Haring, Martin Burgoyne, Jean-Michel Basquiat, který zemřel na předávkování, a já. Je to jedna z mých nejvíce ceněných oblíbených fotografií. Pro mě to symbolizuje celá osmdesátá léta. A teď jsou všichni ti lidé mrtví. Byla to tak důležitá část mého života a všichni ti lidé, oni byli tak tvůrčí. Byla to taková skvělá doba. A náhle jako by přišel mor a každého vymazal. Dokonce i Herb Ritts nedávno zemřel, tak před dvěma lety, a byl také velkou součástí mého života. (Zastaví se a dívá se dolů). Takže, já nevím. Jsem z toho smutná. MADONNA NATION - Attitude

Attitude: Byla to pěkně temná doba pro gaye vyrůstající v osmdesátýh letech.
Madonna: Tím jsem si jistá.
Attitude: Paní Thatcherová přidala do zákona, v jakési reakci na AIDS, že zakázala učitelům hovořit o problému napadání homosexuálů.
Madonna: Ach Bože, to je otřesné! Je tak ohavné vyrůstat a stydět se za to, kdo jste a jaký jste. Nelíbí se mi to a nechci s tím mít nic společného.
Attitude: V rozhovoru pro The Advocate o Truth Or Dare jste řekla, že byste si přála více filmů s homosexuálními postavami, které by nebyly jen pro umělecké domy jako Longtime Companion, které ukazují, že homosexuální lidé mají opravdové životy a radosti. Jak rozumíte Queer As Folk?
Madonna: Milovala jsem to. Před léty, anglickou verzi. Skončilo to tak, že jsem se na čas zabouchla do toho drobečka Charlieho. Co se s ním stalo?
Attitude: Vedlo se mu opravdu dobře. Rozjelo mu to kariéru, což je ironické. Pracuje ve Státech, právě natočil film s Elijahem Woodem.
Madonna: Dobře, je pěkný. Neviděla jsem americkou verzi, je také tak dobrá? Myslím, že část britského humoru se nedá přeložit mimo britské ostrovy. (Směje se).
Attitude: Máte podíl na tom, že se věci tak rozpohybovaly. Vzpomínám si na velký povyk kvůli tomu, že se v Truth Or Dare líbají dva muži.
Madonna: Opravdu, bylo to tam? Tady?
Attitude: Určitě.
Madonna: Byli to tanečníci, že ano? Slam a Gabriel? Jo. Dobře, líbilo se mi to. (Chichotá se). Proč ne? Viděl jste Brokeback Mountain?
Attitude: Ano, vy?
Madonna: Ano.
Attitude: Líbilo se vám to?
Madonna: Moc se mi to líbilo. Šokující. Překvapující. Ten chlápek, co financoval můj film, dělal i tohle. Je to velice slušný způsobný mládenec z Minnesoty, a právě když jsme ukazovali poslední záběry z mého filmu, zeptal se mě, jestli to chci vidět. Pomyslela jsem si: 'OK, ty ramenatý, heterácký, chlape' a on mi ten film ukázal. Je ohromný. Ti hoši jsou opravdu dost dobří a odvedli skvělý kus práce. Je to velmi odvážné.
Attitude: Jak by vám bylo, kdyby vaše děti byly homosexuální? Co byste je učila?
Madonna: Položme sexualitu stranou. Bylo by to pořád stejné. Doufám, že učím své děti, že až dospějí do puberty, budou rozumět, že mají zodpovědnost i za lidi okolo sebe. Že jsou zodpovědní za svá slova a za své činy a že kteroukoliv cestou se vydají a kteroukoliv práci si zvolí, s kýmkoliv se rozhodnou spát, kdykoliv, že musejí zacházet s lidmi s lidskou důstojností a citem. Velká část světa tak neuvažuje a jsou lidé, kteří s vámi nebudou zacházet dobře. Nesmíte si to brát osobně a porozumět, proč je úsilím nás všech změnit svět a udělat ho lepším místem. Bohužel to zní strašně frázovitě, ale pokud ne, pak budeme i nadále konfrontováni zaslepenými lidmi, kteří jsou plní obav a jejichž chování se projevuje jako nenávist. Nevyrůstala jsem jako gay, ale určitě jsem vyrůstala s hodně lidmi, kteří na mě házeli nože a stříleli po mně a byli na mě oškliví, a protože mám velmi silné sebevědomí, přežila jsem to. Doufám, že mé děti budou stejné. Nesmíte být oběť, to je také velice důležité. Cokoliv vás nezabije, to vás posílí.
Attitude: Vaše dcera se už teď jeví jako ohromně bystrá. Já francouzsky neumím.
Madonna: Ani já ne. Žárlím na ni.
Attitude: Boy George říká, že kabbala je homofóbní. Co říkáte vy?
Madonna: Zrovna si nasadil brouka do hlavy. Nevím, proč to řekl. Není to pravda. Řekla bych, že alespoň 50% mužů v kabbalistických center jsou gayové, ve všech, kam chodím. Nikdo ani nemluví o tom, s kým spí. Je to o tom, co děláte, abyste zlepšili svět, ne s kým máte sex. O sdílení. Přiznejme si, hodně z nás mělo sex ne pro sdílení, ale jen kvůli těm skvělým jedenácti sekundám, protože po většinu času se cítíte jak sračka.
Attitude: To bude těžké pro lidi akceptovat, až to budou číst. Chci říct, že já mám rád sex.
Madonna: Já také. Ale víte, není to tak, že můžete nemyslet na sebe a na své potřeby a co vás dostane do nálady, ale je hodně nenáročných lidí, kteří nechtějí nic pro uspokojení, a to je ono. Kdo chce být takový? Tak si vytvoříte uvnitř sebe hodně prázdnoty.
Attitude: Myslíte si, že homosexuální manželství zamávala hlasy pro Bushe?
Madonna: Musím vám říct, že média na to poukazovala, ale já ne. Myslím, že je to otázka peněz. Prostě si myslím, že hodně lidí ví, že celá ta irácká záležitost je velká chyba, a nebyli si jistí řadou Bushových tahů, ale nakonec se cítili jistější s ním kvůli daním. Víte, hodně lidí a společností se středními příjmy a malí obchodníci. Myslím, že nakonec to byla ekonomika. Myslím, že je v Americe několik lidí, kteří teď možná litují svého rozhodnutí. Michael Moore napsal na své webové stránce skvělý otevřený dopis George Bushovi. Byl opravdu dobrý. On je úžasný.
Attitude: Je zajímavé vidět ho vypískaného, když jste ho zmínila na jevišti ve filmu. To byste nečekala na svém koncertě.
Madonna: No dobře, prosím, byla jsem šokována, když jsem viděla Fahrenheit 9/11, že vůbec někdo hlasoval pro Bushe. Byl to velký hit. Hodně lidí to chtělo vidět. Zbytek si domyslete.

V případě, že byste si mysleli, že pravidelná provokatérka ztratila svou moc šokovat, zamyslete se ještě jednou. Nový film - I'm Going To Tell You A Secet - je nejsmělejší výpovědí, jakou kdy stvořila, a určitě způsobí rozruch jako, ačkoliv z jiných důvodů, v minulosti. Začíná přípravami na její Re-Invention Tour, sleduje potencionální tanečníky a následuje její cestu po světě z L.A. do New Yorku, do Dublinu a Paříže. Uvidíme Material Girl, ze které se stala sedmačtyřicetiletá matka, velet svým tanečníkům, ale tentokrát, jak je bere na soukromé klavírní recitály a nutí je udělat něco se svými životy, až turné skončí. Rozdíl mezi Madonnou tehdy a nyní je podtrženo nejvíce během poslední modlitby v kroužku, kdy se složí, když lituje, že se nemůže s nimi více a častěji bavit jako dřív. Film je dojemný a odhalující. Je také plný kabbaly. Vysvětluje se v něm, jak její studium mystické víry odvozené od judaismu změnilo její život a jak díky ní může fungovat zdravějším způsobem, zvládat šílené množství výsad a zákazů, které jí její kariéra přinesla. Končí výletem do Izraele, kde ji spatříme na meetingu vyzývajícím ke změně v neklidných oblastech. Je zvláštní slyšet někoho hovořit o svém přesvědčení - duchovno a pop se tradičně mísí jako olej a voda - a tohle určitě bude plnit cynické několikapalcové sloupky celé měsíce. Ale Madonna vždy dělala vše tak jasně, že jste nemohli vypustit kousky, které se vám nelíbí, a nezískala své jméno tím, že dávala lidem to, co chtějí slyšet. A vzala si za úkol postavit se patriarchální společnosti, těm, co mají vždycky pravdu, institucím, upjatým a homofobikům - aby 'otevřeli svou mysl.' Možná jsme teď na řadě my. Pro ty dosud nepřesvědčené: žádné obavy, ten film je rovněž veselý a zábavný. Uvidíme Stuarta Price, jak jí rýpe do kabbaly, jak říká, jak nevěří v Boha, a šaškuje, zatímco její otec vede modlitbu před koncertem. Uvidíme její předstíraný smutek z toho, že se nemůže vrátit na soukromé letiště v U.K. kvůli královskému letu: 'V této zemi není prostor pro dvě královny,' zabreptne škodolibě. Spatříme ji jak s děcky hodnotí hotelové apartmá: 'Není ani moc dekadentní, je to tak trochu jako New Yorker,' říká svému čtyřletému a další vtípky k popukání zaměstnancům: 'Jaký je rozdíl mezi popovou hvězdou a teroristou?' je jeden z nich. 'S teroristou můžete vyjednávat.' Vše je to smíchané s ohromujícími koncertními záběry a je to celé fascinující, vtipné a velmi zábavné. Měl by tady mít televizní premiéru, aby 'lidé otevřeli svou mysl ještě dřív, než ji cynikové vypnou'.

Attitude: Ten film je dost odlišný od Truth Or Dare.
Madonna: Ano, velmi odlišný.
Attitude: Jak vznikal?
Madonna: Michael Moore mi byl velice nápomocný, dokonce dříve, než se začalo s filmováním. Nabídl mi, že ho bude režírovat, ale stříhal právě Fahrenheit 9/11. Řekl mi: 'Nemohla bys turné trošku pozdržet a začít později?' a já že ne. (Směje se). Řekl mi: 'Budu tady pro tebe, pokud mi budeš chtít něco ukázat nebo s něčím pomoct, ale pamatuj si jednu věc: Scénář se píše až ve střižně, neboj se a toč, co budeš stačit.' A to jsme taky udělali. Chci říct, že Truth Or Dare byl tak poloviční, zhruba sto padesát hodin záznamu. Na tenhle film jsme měli tři sta padesát hodin. Takže už jen přijít na to, co jím vlastně budu chtít říct, a na příběhy, které budu chtít následovat a ukázat, bylo obtížné. Když něco píšete, nejtěžší na tom je střih. Jonas mě přemluvil ke stříhání ve Stockholmu, odkud pochází, takže brát si letadla sem a tam, bylo dost komplikované.
Attitude: Zdá se, že vás rozplakalo, když jste si uvědomila skutečnost, že nemáte již čas na párty s tanečníky...
Madonna: Myslím si, že když jsem to říkala, uvědomovala jsem si, jak moc je můj čas omezený. Vždy ke každému velice přilnu - ne jen k tanečníkům, ale i ke kapele a k technikům, kteří mi pomáhají na jevišti; díváte se jim do očí každou noc. Při té modlitbě jsem si uvědomila, že už je zas velmi dlouho neuvidím, a chtěla jsem svůj život otočit nazpět. Každopádně jsem velké pláčící dítě.
Attitude: Ten film je také velmi politický. Ukazujete v něm více z původního videoklipu American Life, který jsme viděli dříve.
Madonna: Konečně. Na jednu stranu bylo dobře, že jsem ho neukázala, když jsem ho udělala, protože ne moc lidí vidělo výsledný produkt, takže teď je to video vlastě nové. V době, kdy jsem natočila to video a kdy vyšel můj singl, nikdo nesměl mluvit proti válce a o tom, co se děje. Pokud jste promluvili proti válce, znamenalo to, že nepodporujete vojáky, kteří v ní byli; bylo to absurdní. Měla jsem opravdu radost, že jej můžu použít na pozadí ve své show.
Attitude: Když se ohlédnete zpátky, myslíte, že jste udělala správný krok, když jste ho stáhla?
Madonna: Myslím. Udělala jsem to, protože jsem nechtěla, aby lidé házeli kameny po mých dětech na cestě do školy. Udělala jsem to pro ně, ne pro sebe. Staly by se oběťmi davového lynčování. Pokud jste sám a nemáte zodpovědnost za lidi kolem sebe, to je jiná věc, ale já musím přemýšlet o větším prostoru, o svých dětech.
Attitude: Je dost zvláštní vidět vás tak blízko sebe a vřelou - zvykli jsme si na všechny ty fotky, kde vycházíte z různých míst se skloněnou hlavou.
Madonna: Jo, ale všechno to jsou obrázky z mých hodin pilates a nejsou to fanoušci, kdo je pořizuje, jsou to paparazzi. Co mám dělat, zastavit se a povídat si? Štvou mě. Nevím, jak se vám to jeví, ale lidi by si měli představit, jaké to je - pořád. Ale má to i své lepší chvilky. Jsem za to ráda, když se rozhodnu to udělat, když mám vysokou cenu a jsem dobře oblečená a tak. Ale každý den, když mám na sobě jen teplákovou soupravu a jsem úplně vyřízená a spocená a moje vlasy jsou neupravené. Říkáte si: 'Ó, Bože, já nechci být fotografována.'
Attitude: Film má v sobě docela dost kabbaly, která je ironicky pravděpodobně možná tím nejkontroverznějším ve vaší kariéře.
Madonna: Jo, jo... Zvláštní. Lidi dokáže hodně naštvat skutečnost, že jsem se rozhodla studovat duchovní víru nebo vlastně cokoliv. Je to velmi zláštní. Měla jsem třeba též oznámit, že jsem se přidala k nacistické straně.
Attitude: A není pro lidi těžké pochopit, že jste začala studovat něco, co je hlavně o očištění se od povrchnosti, když se zabýváte tím nejpovrchnějším médiem na světě - popovou hudbou, popovou kulturou?
Madonna: Ale povrchní je to jen proto, že lidi, kteří hudbu dělají, nechtějí hlouběji uvažovat a mít názory - většinou. Můžete použít popovou kulturu jako médium k politickým postojům, pokud se vás to týká. Vypadá to jako paradox, protože pop znamená populární, a pokud chcete zůstat populární, nemůžete čeřit vody a jít proti jádru a zastrašovat systém. A co jsem se já snažila dělat, je jít tenkou skulinkou mezi zábavným a politickým a provokativním, což vyvolává v lidech otázky.
Attitude: Určitě je to zábavné.
Madonna: Doufám že ano.
Attitude: Ale já si beztak myslím, že lidé budou cyničtí, protože jste královna popové kultury a podřezáváte si pod sebou větev, na které sedíte.
Madonna: Jo, ale život je paradox, ne? Abych lidem řekla, víte, materialistický svět není důležitý, to je naštve, protože všichni jsme jeho součástí a vypadá to, jako že kritizuji lidi. Ale já miluju fantastické boty, umím si vážit krásné malby člověka, cokoliv. Je to jen o uchovávání si názoru. Myslím, že si můžete najít své místečko. Je to zrádné, ale můžete to udělat a otázkou zůstává, jak dlouho v něm dokážete zůstat, dokud vás z něj někdo nevykopne. (Směje se). Vše, co říkám, je, že mi trvalo dost dlouho, než jsem vyrostla a uvědomila si, jak sobecký můj svět byl, a jenom se chci podělit o svůj příběh. Podělit se o svou cestu, a pokud si z ní lidé něco odnesou, skvělé, a pokud ne, tak je to taky fajn.
Attitude: Lidé mají vždy problém s celebritami, které dělají rovněž něco pro charitu a tak. Někdo mi jednou řekl, že nevěří tomu, že by Angelina Jolie jela do Kambodže a adoptovala tam dítě.
Madonna: Co?
Attitude: Existuje představa, že celebrity dělají vše jen proto, aby byly vidět.
Madonna: Nevěří, že se můžete zajímat o lidi, když jste celebrita?
Attitude: No, myslím si, že někteří lidé nemůžou uvěřit tomu, že se zajímáte o lidskou rasu, tečka.
Madonna: ...když jste člověk. (Směje se).
Attitude: Většina lidí je tak zahlcena svými každodenními starostmi a placením svých účtů...
Madonna: Jo, takže když jste v situaci jako Angelina Jolie nebo já a můžete pomáhat lidem, tak proč ne? Všichni můžeme pomáhat lidem. Nemusíte adoptovat děti nebo přispívat ohromnými částkami peněz na charitu, je milion způsobů. Pomozte někomu přejít přes ulici, navštivte někoho nemocného. Jsou neomezené možnosti, co mohou lidé udělat jeden pro druhého. Faktem zůstává, že lidé se cítí polapení do svých každodenních problémů, i já, všichni jsme vinni. Potom se něco stane a probudíte se a jste tak vděční za to, co máte, a za své zdraví a rodinu a říkáte si: 'Jsem tak sobecký.' Jsme tak omezení, nedůvěřujeme lidem, ale doufejme, že se to změní. (Posmívá se). 'Ach Bože, ona je tak ohavná, myslí na svého kolegu. Zatracená!' (Směje se). Tomu nerozumím. Poslouchejte, někteří lidé si dokonce myslí, že můj pád z koně byl jen tahem pro zvýšení publicity. Když jste celebrita, všechno, co uděláte, je hned považováno za způsob, jakým si získáváte pozornost.
Attitude: Tisk psal, že pokud nějaký z vašich známých nestuduje kabbalu, přestanete se s ním stýkat...
Madonna: (Oči v sloup).
Attitude: ...ale Stuart Price nebude asi ten případ, když si dělá prdel z vašich modliteb před koncerty.
Madonna: Ze všeho si dělá prdel. Sráč. Miluju Stuarta, protože má vždy na všechno opačný názor. Předstírá, že ho to nezajímá. Mám ráda jeho reakce, když se modlíme v kroužku, každý je skutečně vážný a on se směje do kamery a hlučí přes to. Dokonce jsem zvažovala napsat 'typický Brit' na obrazovku, když říká, že nevěří v Boha.
Attitude: K tomu skutečně nemáme sklony.
Madonna: V jistém smyslu je to dobře, že nemáte. V Americe se zdá, že každý se rodí jako křesťan, zatímco v Británii to vypadá, že v Boha vůbec nikdo nevěří. Myslím, že lidé tady přemýšlí více analyticky a často si myslí, že náboženství nebo Bůh nebo cokoliv je jen nesmysl, o čemž si já myslím, že je správnější přístup, než jen přijímat věci bez kladení otázek. Neřeknete si zkrátka jen dobře a nevěříte všemu, co vám kdo nakuká. Myslím, že nejlepší je být někde uprostřed.
Attitude: Náboženství není vůbec cool.
Madonna: Ach, vůbec. Ale to je na tom to cool. Je tak cool nebýt cool. Musíte udělat krok číslo jedna. Je to předpoklad pro duchovní cestu. Ano! (Směje se).
Attitude: Je opravdu hezké vidět to s vaším otcem...
Madonna: Že mi odpustil.
Attitude: Jo. Věci jako Oh Father ho musely bolet.
Madonna: Jo, ale on také neakceptoval hodně věcí, které jsem dělala, a dlouho jsme měli napjatý vztah. Chci s ním ale být za dobře. Miluju svého tátu, i když volil George Bushe.
Attitude: Ano?
Madonna: Jo. Ale tohle je ironie všech ironií: Nyní se opravdu velice přátelí s Michaelem Moorem. Žijí blízko sebe v severním Michiganu, kde má můj otec vinice a kde se udály některé věci. Když měl Michael narozeniny, chtěla jsem mu poslat dárek. Řekla jsem: 'Tati, mohl bys mu prosím dovést přepravku svého vína, můžeš to pro mě udělat?' Dal dohromady celý košík s pastou a klobásami a pak se svou ženou odvezli ty dárky. Později mi zavolal a řekl mi: 'Zdrželi jsme se a dali si šálek čaje, je tak milý, opravdu se nám líbil.' Já si říkala něco jako: 'Ty mi kecáš tati!' Michael tento rok právě zahájil filmový festival v Michiganu a můj táta je do té společnosti zapojený a nakonec to skončilo tak, že zahájení se konalo v otcově stodole. Potom, konečně, pokaždé, když sestříhám něco nového z filmu, posadím někoho do letadla, aby to dovezl Michaelovi. Můj otec odjel k Michaelovi a dívali se na film společně. Nyní jsou z nich přátelé. Myslím, že je na tom něco krásného. (Směje se). Můj otec ví, že natočil Fahrenheit 9/11 a byl velice proti tomu, tak mám teď radost, že se spřátelili. Prostě vám to ukazuje, že pokud najdeme v sobě něco společného, můžeme zapomenout na všechny naše odlišnosti.
Attitude: Miluju tu část, jak mluvíte o tom, jak jste byla fotografována nahá v porno kinech pro gaye, jako o něčem, na co otec může být pyšný.
Madonna: Jako o nečem, na co může být otec opravdu pyšný! (Směje se). Ano, myslím si, že s tím měl docela problém, jak se dalo očekávat.
Attitude: Můj táta by s vaším v tomhle souhlasil.
Madonna: (Směje se).
Attitude: Litujete teď knihy Sex? Mnozí z nás si stále myslí, že to byla jedna z těch skvělých revolucionářských věcí.
Madonna: Bojuju s tím. Vracím se zpátky a chodím vpřed. Jedna moje část si myslí, že kdybych to něudělala, nevyvolalo by to tolik sraček, se kterými jsem se musela potýkat. Na druhou stranu nevím - udělalo to ze mě odpadlíka, třebaže nevědomky. Určitě mě to udělalo silnější. Byla to součást mojí cesty, takže jí nemůžu litovat, protože to vyústilo v to, kde jsem dneska.
Attitude: Ve filmu říkáte, že tehdy vás vůbec nezajímaly city jiných lidí. To je odvážné přiznání.
Madonna: To je pravda. Byla jsem opravdu hnusná na své minulé partnery. Cítím se kvůli tomu strašně a nejsem na to hrdá. Byla jsem lhostejná k přátelům, ne ke všem, ale víte, někdy, a k lidem, se kterými jsem pracovala. Prošla jsem si ve svém životě dobou, kdy jsem prostě šla jen dopředu. Není to tak, že bych nebyla schopná šlechetnosti, ale nezajímalo mě to. Ale pak vyrostete - většinou když trpíte. Nestane se to do té doby, než cítíte bolest, než ucítíte bolest, kterou jste působili druhým lidem. Proto potřebujete cítit bolest, abyste si vzpomněli, co jste způsobili druhým. Snad se probudíte a řeknete si: 'Takovéhle to bylo.'
Attitude: Jeden řádek z roku 1998 říká: 'I had so many lovers who settled for the thrill of basking in my spotlight,' což vypadá, jako že si na ně stěžujete, ale to musela být stejně tak i vaše chyba.
Madonna: Určitě. Já to vyvolala. Bylo skvělé mít některé rozkošné muže v náručí, jak si mě idealizují. Já si to tak zařídila. Vadilo mi to, ale zároveň jsem si o to říkala.
Attitude: Vy jste ale darebák.
Madonna: (Směje se). Ano!
Attitude: Jste zlobivá Madonna!
Madonna: Zasloužím naplácat!

Skvělé děvče. Je vzrušující být teď na planetě Madonna a na diskotéce, což asi bezpochyby víte. Je jisté kouzlo mezi touhle dívkou a tančícími hochy. Je to nakažlivé. Confessions On A Dance Floor vás postaví na nohy a udrží vás tak a Madonnu taky, soudě podle toho, jak se věci mají, i přes tu nehodu s koněm. Chce mi přehrát remix Hung Up - už tak dost radostnou, údernou a nadrženou popovou desku pro gaye - a zmáčkne tlačítko na mixážním pultu a tím to spustí. Rozšířený remix Stuarta Price přidává plyn ještě víc. 'Je to na vás příliš nahlas?' ptá se mě a já odpovídám, že ne, takže ještě přidává a přivírá okno, aby lidé na zahradě neslyšeli její tajný nový song, co víc, získáte pocit, jako že jste starý dobrý soused. Dívá se dolů, ponoří se do toho a já si podupávám nohou. Vím, že v klubu bych byl v pohybu. Ze zkušenosti vím, že tohle bude přijato velmi dobře. Když to skončí, vypadá poněkud udýchaně a hrdě a posadí se pohodlně na zem se skříženýma nohama a ukazuje svou ohebnost získanou z jógy.

Smím vám položit pár kuriozních otázek od fanoušků?
Madonna: Určitě, dokud na ně nemusím odpovídat!
Attitude: Budete hrát Evitu na divadelních prknech?
Madonna: Ne. Co? Ani jsem neslyšela, že ji dělají. Ne. Byla, udělala.
Attitude: Vyjde Like A Prayer v remasterované reedici?
Madonna: O tom také nic nevím.
Attitude: OK, je to malý šílený výmysl nějakého gaye z ostrova Wight.
Madonna: (Směje se). Ano!
Attitude: Existuje řada nevydaných demo nahrávek putujících po internetu - jako třeba Gone, Gone, Gone, Like A Flower nebo Revenge. Také se říká, že existuje skvělá písnička koprodukovaná Williamem Orbitem s názvem Liquid Love, která nebyla nikdy vydána. Bude někdy?
Madonna: Ta se dostala taky na internet? Skutečně existuje skladba s názvem Liquid Love. Měla být na mém albu Music, ale nedostala se na něj. Nevím, co se s ní stane. Dlouho jsem ji neslyšela, ale v té době jsem z ní neměla dobrý pocit. Nebyla dost dobrá. To ostatní jsou dema, která jsem napsala s Rickem Nowelsem během příprav Ray Of Light a nikdy jsem je nedokončila. Píšu spousty materiálů, které nikdy nedokončím, a občas se nějak záhadou objeví na internetu. MADONNA NATION - Attitude

Attitude: Také se říká, že se chystá obrovský komplet Madonniných DVD včetně koncertu Blond Ambition, který nebyl nikdy vydán.
Madonna: O to se snažíme, je to v seznamu. A taky je tu Re-Invention Tour, které bylo natočeno zvlášť za účelem vydání jako koncert, ale podle smlouvy ho nesmím vydat dříve než za jistou dobu po dokumentu.
Attitude: Co se stalo s písničkou Queen's English, neměla být na Erotice?
Madonna: Napsala jsem ji, ale ne pro Eroticu. Napsali jsme ji s Juniorem Vasquezem a José a Luisem, dvěma tanečníky, které jsem měla na Blond Ambition a kteří byli v Truth Or Dare. Myslím, že to vyšlo na dvanáctipalcové desce, nebo se mýlím? Na singlu to nevyšlo, jen to šlo do klubů, myslím. Nikdy to nemělo být na mé desce. Je to legrace.
Attitude: Je pravda, že Re-Invention Tour se původně mělo jmenovat The Whore Of Babylon Tour?
Madonna: Ne. To je taky lež. To by bylo samoúčelné a víc nic.
Attitude: Co se stane s Hello Suckers? Fanoušci budou nadšení, že zase pracujete s Patrickem Leonardem.
Madonna: Psala jsem hudbu s několika různými lidmi - hodně s Patrickem Leonardem, něco s Mirwaisem, pár věcí úplně sama. Je to jedna z těch věcí, u které se nemůžu rozhodnout, co chci dělat. Nejpve to měl být film, pak jsem zvažovala West End a stále jsem se ještě nerozhoupala. Možná se realizuje, ale je to ohavný kus práce a já si nejsem jistá, že se do toho chci teď pouštět. Ale ta myšlenka se mi líbí.
Attitude: Existuje písnička The Devil Wouldn't Recognize You?
Madonna: Ano, tu písničku jsem pro ten muzikál napsala. Je velice dobrá. Je to sentimentální milostná píseň. Velmi bluesová.
Attitude: Užívala jste si Up For Grabs?
Madonna: Jo. Je to ten samý problém jako vždycky. Mám ráda nacvičování. Chvilku dělám ráda i představení, dokud to nezačne skřípat. Nedělám ráda jednu a tu samou věc pořád znova a znova, což jste možná už vypozorovali. Je to tak trochu výzva. Proto tolik pochybuji o muzikálu. Znamená to, že musím to představení zahrát osmkrát v týdnu, což je nesnesitelné. Děláte to tak měsíc a pak si řeknete: 'Hej, teď chci dělat zas něco jiného,' ale bohužel upsat se musíte na mnohem delší časové období.
Attitude: A přicházíte tak o své volné večery.
Madonna: Ano, to je další zádrhel. Proč nemůžou lidi chodit do divadla odpoledne?
Attitude: Cesty do divadla a z divadla jsou šílené. Několikrát jste zpozdila můj autobus.
Madonna: To bylo šílené. Někdy jsem šla pěšky, protože autem to trvalo zatraceně dlouho. Naprosto nikým nepoznaná, dala jsem si jen tak kapucu na hlavu a šla. Všichni čekali černý mercedes u hlavního vchodu, tak jsem poslala svého řidíče jedním směrem a sama šla jinudy, prošla jsem kolem všech jakoby nic. Užila jsem si to a ta hra se mi též líbila. Velmi dobře napsaná.
Attitude: Je pravda, že jste vykopla Guye z postele, protože chrápe?
Madonna: Ano, ale poslední dobou s ním už zase spím. (Směje se). To proto, že má pásku přes nos. Mají teď tolik léků na chrápání. Mají kapky, mají pásky... On chrápe velice nahlas. To je to nejhorší. Dělali s ním rozhovor a znělo to, jako že jsem ho vykopla z postele a donutila ho spát v úklidové komoře, a to není pravda. Máme spoustu nádherných ložnic, ve kterých může spát.
Attitude: Live 8 bylo vtipné. Vedla jste si velmi dobře, že ano?
Madonna: Ano. Bylo to veselé.
Attitude: Ukradla jste tu show pro sebe.
Madonna: Nechtěla jsem!
Attitude: Vy ďáblice.
Madonna: Nechtěla jsem! Chci řít, že jsem tam ani nechtěla. Bylo to během jediných prázdnin, které mám se svými dětmi. Když mi Bob Geldof začal psát dopisy, myslela jsem si: 'Ach ne, právě jsem dokončila nahrávání a film a jim zrovna skončila škola a budou se na mě zlobit.' Bob mi říkal: 'Afrika je mnohem důležitější než tvoje děti!'
Attitude: Jo, tak si získává lidi.
Madonna: Je opravdu vlezlý, tenhle chlap. Říkám mu: 'OK, nech mě si to rozmyslet' a pak jsem se v novinách dočetla, že se toho účastním - ještě dřív, než jsem mu odpověděla. Vůbec toho ale nelituji, že jsem se zúčastnila, protože se to vyvynulo v něco báječného. Prostě jen nerada dělám něco na půl prdele a neměla jsem čas na zkoušky. Kdokoliv jiný byl zrovna na turné a měli své kapely, a tak se zastavili s jednou písničkou. Musela jsem se zamyslet - co budu dělat, že musím sehnat sbor, přemýšlet o tomhle a tamtom. Ale dopadlo to dobře. Bylo to fajn. Všichni paparazziové tleskali. To byla moje oblíbená chvilka. Nestihli to natočit. Všichni byli vepředu a každý v parku kromě nich tleskal. Dělali obrázky a já se na ně podívala a řekla: 'Vy také!' Jednoho z nich znám - Richarda Younga - a řekla jsem mu: 'No tak Richarde, dělej!' a on pustil foťák a stejně tak zbytek. Jo!
Attitude: Abych nezapomněl, nikdy jste ještě nevysvětlila, co měla znamenat ta trička s Britney a Kylie.
Madonna: Chtěla jsem je jen podpořit. Každý říká: 'Jsou kýčovité, jsou kýčovité,' ale já si nemyslím, že jsou kýčovité. Je na nich na obou něco, co se mi líbí.
Attitude: Všímáte si Kylie dlouho?
Madonna: Jo. Určitě. Je skvělá.
Attitude: Ona je princezna a vy královna. Tak to řekla.
Madonna: To se mi líbí. (Směje se). Tak se nám to líbí. Ne, vážně, myslím, že je skvělá, miloučká. Daří se jí lépe, nevíte? Doufám, že ano.
Attitude: Také doufám. Všiml jsem si, že již nemáte zavázanou ruku. Jak to?
Madonna: Jo, sundali mi to před dvěma dny. Moje levá ruka sebou teď mává jako kuřecí křídlo, nemám žádnou sílu. Zítra mi začíná rehabilitace, takže jsem nadšená. Moje klíční kosti nejsou ještě zcela zahojené, takže nosím svoji náplast proti bolesti. Slyšel jste už o nich? Jsou dost dobré.
Attitude: Pár by se mi hodilo.
Madonna: (Směje se).
Attitude: Vaše nehoda byla dost šokující. Měli jsme vás za nezranitelnou.
Madonna: Dobře, jo, taky jsem se tak vnímala. Na tom koni jsem neměla jezdit. Nebyl to ani můj kůň. Byl to dárek k narozeninám a někdo prostě řekl, ať ho vyzkouším, takže jsem na něm seděla doslova asi minutu, než mě shodil.
Attitude: Co se s ním stalo? Četl jsem, že jste ho propašovali ven a umístili do cizí stáje dříve, než ho začal pronásledovat tisk, podle programu na ochranu svědků nebo tak něco.
Madonna: Ne, ani to není pravda. Prostě se jen vrátil do své domácí stáje, odkud přišel. Chci se vrátit na koně, ale můj manažer řekl ne, dokud nebude za námi veškerá propagace alba. (Směje se). Za pár týdnu dělám nový videoklip, jsem nadšená.
Attitude: Neměl video Hung Up režírovat David LaChapelle? Co se stalo?
Madonna: Měli jsme tvůrčí neshody.
Attitude: Jste stále přáteli?
Madonna: Ano, samozřejmě. Moc ráda bych s ním pracovala. On chtěl prostě natočit videoklip ve stylu dokumentu, ale ten já jsem právě dokončila, a tak jsem chtěla tohle video jen o tanci.
Attitude: Jak budete tancovat se svými zraněnými kostmi?
Madonna: Sledujte mě. Zapojím některé nové taneční prvky, na které nepotřebuji zraněné části těla. Stále jsem vytrvalá holka.
Attitude: V Take It Or Leave It na novém albu říkáte: 'People always talk about me, they're never very nice,' ale já vím, že nečtete noviny, takže se tohle k vám nedostane. Musíte přeci vědět, jak moc lidi inspirujete. Lidé říkají hezké věci.
Madonna: Ale ty se netisknou.
Attitude: Některé ano.
Madonna: Ano?
Attitude: No, možná je to podřadné pokračovat pořád v tom samém o lidech.
Madonna: Je, proč?
Attitude: Možná je jednodušší být ošklivý.
Madonna: Dobře, nenávist prodává. (Zastaví se). Chci říct, že to pozoruji, když jdu na jeviště a vidím všechny ty tváře. To je vždy moc pěkné. Sbližuji se s lidmi a jsem si toho vědomá město od města. A cítím se velmi milována. Ale protože nečtu noviny proto, že je v nich příliš nenávisti, kterou nechci číst, protože jí nechci být otrávená. Tak skončíte, předpokládám, tak, že se k vám nedostane spousta toho dobrého, a to do té doby, než přijdete do kontaktu s lidmi, kterých si všímáte.
Attitude: Víte o tom, že londýnský týdeník pro gaye Boyz na vás vždy poukazoval jako na naši 'slavnou vůdkyni'?
Madonna: (Směje se). Ne. To jsem nevěděla. To se mi líbí. To si budu pamatovat.
Attitude: V té písničce How High se ptáte: 'Will it matter when I'm gone, should I carry on?' Opravdu vážně uvažujete o tom skončit?
Madonna: Né! Je to jen řečnická otázka. Budu pokračovat a dělat si své. Kdo ví, co pro mě budoucnost nachystá?
Attitude: Lola bude určitě superstar a bude pořádat soukromá vystoupení v G-A-Y.
Madonna: Och, drazí, ano. (Směje se).

MADONNA NATION - Attitude Strávili jsme spolu déle než hodinu, kterou jsme měli vyhrazenou, a je čas jít. Ona vstává a mrštně schází nejistými krůčky. Já sečkávám, abych odvrátil možnost spadnou přímo na ni. 'Nechci na vás spadnout a zlomit vám tak další kosti.' 'Ne, to prosím ne,' říká s úsměvem. Začínám přemýšlet o tom, čeho jsem se bál, když jsem četl všechny ty titulky a příběhy a pomluvy. Novináři hovořili jen zřídka o setkání s ní v dobrém. Myslím, že dostanete to, co sami dáte. Pro mě představuje nejkrajnější paradox moderní kultury. Je to šílené, něco si bez pochyby způsobila sama, ale něco na ni bylo hozeno, ale mně se zdá, že největší hvězdou světa je prostě žena s jednoduchými nekomplikovanými potřebami: být v kontaktu, smát se, bavit se, být milována, mít pocit jistoty; přesně jako já nebo vy. Nebyla ani sprostá, ani drzá, byla uvědomělá, otevřená a plná života a, no dobře, plná smíchu. Možná to není to, co byste chtěli slyšet, vyhledáváme drzost, vztek, někoho, kdo nás bude posílat do prdele, abychom si mohli stěžovat a milovat ho ve strachu a znechucení zároveň jako ospravedlnění všech těch žárovek a časopisů a lístků na koncerty, které jsme kdy koupili. Vypovídá to samozřejmě víc o nás, o fanoušcích, než o ní. Můžu se mýlit, mohla to všechno hrát, ale já si to nemyslím. Dole si podáme ruce, rozloučíme se a Stuart mi ukazuje dveře. Jak tak klušu rušnou ulicí, je několik písniček, které nemůžu dostat z hlavy. Napadá mě poslední písnička alba - Like It Or Not. Je to vyzývavá 'ber mě nebo nech mě' písnička, v podstatě I Am Who I Am roku 2005. Zpívá v ní: 'You can call me a sinner / you can call me a saint / celebrate me for who I am / dislike me for who I ain't.' Pokračuje: 'This is who I am / you can like it or not / you can love me or leave me / cause I'm never gonna stop.' Představuji si tu čtyřiadvacetiletou wannabe, jak říká, že chce od všeho jen to nejlepší, co jen lze mít, a pak ten její přívěšek na krku odhalující iniciály její rodiny, ji, jak nosí své srdce na dlani, jak to vlastně vždy dělala. Můžete si říkat, co chcete, ale ta holka je fakt dobrá.

Přeloženo z časopisu Attitude (listopad 2005). Autorem fotek je Steven Klein.

MADONNA NATION - Rozhovory a články - Attitude (2005)

Confessions of an Icon - rozhovor pro časopis Attitude