Kurt Loder: Když se ohlédnete zpátky, jaký myslíte, že jste měla vliv na hudbu a lidské životy? Vidíte teď vše jinak, než když jste tím procházela?
Madonna: Neměla jsem ani potuchy. Byla jsem jen zajíc, co poskakuje kolem. Kým jsem byla? A proč mě nechali mít takové vlasy?

Uplynulých patnáct let vládla Madonna jako chameleoní královna populární kultury, měnila image s každou deskou,
filmem a samozřejmě i s onou knihou. Ale v posledních čtyřech letech od jejího posledního studiového alba
prošel její život hlubokou změnou a není to jen marketingový tah. Madonna je teď maminkou, to zaprvé,
ale zároveň se stala studentkou ducha. Řeklo by se, že Material Girl se stala girl nadpozemskou.
A tenhle osvícený stav mysli je námětem jejího neobyčejného alba Ray Of Light.

Kurt: Má tohle album nějaké téma? Vztahují se všechny písničky k něčemu, co se ve vašem životě událo? Existuje nějaká jedna zásadní věc, která třeba jen v náznacích prostupuje všemi skladbami?
Madonna: Pravděpodobně sebezkoumání a sebeobjevování. Ta se prolínají určitě každou písní. Ale také si myslím, že mám mnohem větší radost ze života, než si pamatuju, že bych kdy měla. Připadám si, jako bych byla pořád na nějaké cestě a prodělala nějaké velké... Nevím, jestli se tomu říká duševní procitnutí, ale... Já nevím. Myslím, že po Evitě a po mé dceři, můj život se nějak obrátil a já se na něj začala dívat jinak. Uvědomila jsem si, jak požehnaná jsem, zatímco předtím jsem všechno brala za samozřejmost. Pravděpodobně tím, na co jsem se více zaměřila víc než na cokoliv jiného, je žití každého okamžiku a prožívání toho okamžiku namísto toho, abych si říkala: "Á, chci už to mít za sebou, už chci mít tu desku hotovou. Už chci dokončit to video. Chci už, aby byl konec..." Chci říct, že pokud tohle děláte a máte takovýhle přístup, pak vám celý život uteče, že když se ohlédnete zpátky, pořád jste jen čekali, až něco přejde, než abyste si užívali každý moment a žili každým momentem.

Nová a více otevřená Madonna nás pozvala do studia v Los Angeles, kde ona a průlomový producent William Orbit, programátor Marius DeVries a její partner z Maverick Records Guy Oseary nahrávají nové album. Písně, které nám přehrála, zapadají ryze do duchovního kontextu, ale promyšleně použité elektronické zvuky, kterých docílila, zakládají novou kategorii v populární hudbě.

Kurt: Tohle nezní jako cokoliv, co jste natočila předtím. To byl záměr? Chtěla jste natočit desku, která by zněla, jako něco, co ještě nikdy nikdo neudělal?
Madonna: Né, mým cílem bylo jen pracovat na desce, kterou bych chtěla poslouchat pořád. Jsou jisté druhy hudby, které poslouchám stále dokola. Většina z nich pochází z Anglie, několik z Francie a mají určitý zvuk, který nedokážu popsat.
Kurt: Hutný? Hustý?
Madonna: No, jediný způsob, jak získat tyhle zvuky, bylo pracovat s lidmi, co dělají tyhle desky. Takže jsme tady.
Kurt: Madonno, co vnesl William do tohoto projektu?
Madonna: Cejch šíleného génia. Vrzání.
William Orbit: Skřípání. Kousání.
Madonna: Bubliny.
William: Žvýkání.
Madonna: Hodně nafouknutých bublin. Opravdu to neumím popsat, není to jen tak něco.
Kurt: Deska je hodně počítačová, řekl bych.
Madonna: Je na ní hodně umělých zvuků, ale taky hodně elektrických kytar - něco, co jsem na desce už hodně dlouho neměla.
Kurt: Mohla byste nám na něco zahrát?
Madonna: Já? Zahrát? Bože, ne!
Kurt: Hraje ona vůbec někdy na něco?
Guy Oseary: Jo, na akustickou kytaru.
Madonna: Né, prosím, nehraju.
Guy: If I Had A Hammer.
Madonna: Poslouchejte, všechny mé nápady jsou tady v hlavě. Jsem spíš instinktivní. Prostě poznám, co zní dobře. Možná je to tak výhodnější, protože v tom nejsou žádná pravidla.
Kurt: Jaká je na tomhle albu vaše role?
Guy: Jenom být nápomocný, užitečný přítel.
Madonna: On je ten hoch, co odmítá všechny komplimenty. Přehráváme mu písničky a on neřekne ani slovo a zmizí. A my se pak nervově zhroutíme.
Kurt: Už jste nějaké písničky totálně odepsal?
Guy: Ne ne.
Madonna: Ne, ale zavrhl některé ztřeštěné nápady. Skutečně nesnáší mrazivé smyčce. Vždycky, když si myslím, že je skladba hotová, on nás zatlačí ještě o krok dál. "Možná bychom měli zkusit ještě tohle" nebo "To tam opravdu nechci slyšet." A pak, později, mi to samozřejmě vrtá hlavou a říkám si "Možná bych tam ještě měla přidat nějaký hlas do pozadí."
Kurt: A pak ještě ráda přijde a poslechne vás, že?
Guy: Jo.
Madonna: A někdy to funguje a někdy ne a mám radost, když můžu oznámit, že ne. Teď myslím, že budeme dělat Skin. Tak se jmenuje písnička, na které pracujeme dneska. Ale nemyslím si, že zrovna chceme teď jít cestou harmonie.
Kurt: Té písničce jste změnila jméno?
Madonna: Ano, změnila.
Kurt: Jak se jmenovala předtím?
Madonna: Na tom nezáleží. Tohle tady je kytarová zahrada.
Kurt: Která z nich je ta vaše "If I Had A Hammer"?
Madonna: Poslouchejte, já na kytaru opravdu nehraju! Tohle jsou všechno Williamovy kytary a tady on šílí. Ok? Nevím vůbec nic o žádné z nich. Jenom že jsme je strčili do marshallu, toť vše. A tady je moje malá zahrádka.
Kurt: Tohle jsem si vždy představoval jako krytý stánek.
Madonna: Ano, někdy takové mají, ale ty se mi nelíbí. Máme rádi přístupnost.
Kurt: Používáte nějaké speciální efekty na váš hlas?
Madonna: Jo. Když si nasadíte sluchátka, uslyšíte to. Haló, Kurte. Jste tam? Slyšíte ten rozdíl? "Why do you leave me wanting more?"
Kurt: Když jste přišli do studia úplně první den, co jste měla s sebou? Pásky?
Madonna: První den? Nejdřív jsme si vybrala producenty, se kterými budu pracovat a pak jsme si spolu sedli a přehráli všechny písně, které jsem napsala. Pracuji a píši s různými hudebníky.
Kurt: Máte slova, že? Máte i melodii?
Madonna: Někdy ne. Někdy slyším ukázku a to mě inspiruje. Někdy je několik písniček, které jaksi... Mám svůj diář a do toho si zapisuji, poznamenávám si do něj verše a materiál. Zachytím ten moment a přestavím ho do písně. Tuhle písničku jsme určitě psala za chodu. Nechali jsme si ji na konec, zatím je syrová. A bylo to jako... Já mám nápad, oni mají nápad, dají do toho něco, to mě inspiruje, zazpívám jen tak vokály, to inspiruje zase je. Dnes jsme začali na vokálech skutečně pracovat. Bylo "I close my eyes" na tom správném místě? Bylo to dobře? Tak když jsem to zazpívala dobře, tak to vem od posledního "I close my eyes." Poté co jsme spolu pracovali a neměli již mezi sebou žádné zábrany a všechno plynulo hladce, začali jsme tvořit. Bylo to opravdu veselé, nikdy jsem se tak nebavila, opravdu, práce na... Nikdy jsem se neodhodlala tak experimentovat.
Madonna: "Put your hand on my skin..." Děkuju vám, dobrou noc.
Kurt: Je skoro až psychedelická, troufám si říct.
Madonna: Jo. Drogová hudba bez drog.
Kurt: To je možné?
Madonna: Nikdo z nás na ničem není. Je to možné, pokud máte opravdu volné lidi. Protože nakonec to je to, co drogy dělají - osvobozují vaši mysl a dávají vám pocit, že nemáte žádné zábrany, můžete kamkoliv.
Kurt: Měla jste své drogové období, kdy jste brala LSD nebo něco podobného?
Madonna: Ne.
Kurt: Uau.
Madonna: Celá ta věc s drogami mě minula.
Kurt: Takže jste jen v kontaktu se svým vnitřním - čímkoliv?
Madonna: Svým vnitřním já?
Kurt: Ano.
Madonna: No, ráda bych si myslela, že jsem. Chci říct, že jsem ušla už dlouhou cestu. Myslívala jsem si, že jsem v kontaktu se svým vnitřním já a pak jsem si uvědomila, že to bylo mé ego.
Kurt: Jaký je v tom rozdíl?
Madonna: Ego je pro vaše vlastní uspokojení. V tom není moc sdílení, laskavosti a velkorysosti.
Kurt: Má tohle něco společného s rodičovstvím?
Madonna: Hodně toho s tím má společného. Myslím, že mít ji mě nastavilo na zcela jiný způsob uvažování a nasměrovalo jinou cestou. A bylo to dobré i pro mě, pro psaní této desky a práci na ní, protože kam jsem směřovala, mi dovolilo být více volná a experimentální.
Madonna: Máme udělat ještě jednu písničku nebo ne?
Kurt: Udělejte ještě jednu.
Madonna: Ok.
Kurt: Překvapte nás něčím.
Madonna: Udělejme Little Star.
Kurt: Co pro ni bylo inspirací?
Madonna: Lola! Jinak Lourdes Maria. Je to jedna má super sentimentální píseň na desce.
Kurt: Dobře, každý by tam měl mít svou.
Madonna: Přesně. Má se skvěle. Později tu bude. Vždycky vememe Lolu dovnitř, když máme zhruba tak tři čtvrtiny písničky a ona do ní tancuje. Pak víme, že je vše v pořádku.
Kurt: Je v tomhle precizní?
Madonna: Och, ano. Sedne si tady a hýbe s prolínači.
Kurt: Ou, goš! Pohrává si vůbec s ovládáním?
Madonna: Jo, bohužel.
Kurt: Není pochyb, že vaše dcera Little Star slyšela. Je to její oblíbená skladba? Myslíte, že má podezření, že se jí nějak týká?
Madonna: Vím, že se jí líbí, ale líbí se jí i jiné věci. Moc se jí líbí Ray Of light. Hodně při té písni skáče, nahoru a dolu.
Kurt: Chápu Ray Of Light také jako píseň o nějaké formě vědění, nějakém druhu pohledu.
Madonna: Je o mystice a uvědomění si, jak malý je můj život ve světovém měřítku, a o tom, co se mi děje, ale na druhou stranu, jak je vše velké. Je o úžasu, je o...
Kurt: Nemyslíte si, že lidé ztratili svůj smysl pro úžas? Není to lidský problém?
Madonna: Myslím, že hodně lidí ano. Ztratili svůj smysl pro úžas, ztratili nevinnost, přestali klást otázky, přestali být podnikaví.

Madonna se začala zajímat o smysl svého vlastního života, když otěhotněla během chaotického natáčení filmu Evita. Hledající některé zásadní odpovědi, obrátila se k židovské tradici kabbaly, která nyní proniká do jejího života a do jejího třináctého alba Ray Of Light.

Kurt: Jaký je zbytek alba? Kolik máte písniček? Třináct, tak nějak?
Madonna: Čtrnáct, ale dám na ni jen třináct, protože třináct je šťastné číslo.
Kurt: Je? To jsem nevěděl. Jak je šťastné?
Madonna: Třináct je věk, kdy - proto kluci mimochodem podstupují bar micva ve třinácti - je to věk, kdy se vaše duše už napevno ustálí ve vašem těle, kdy se stáváte sám sebou.
Kurt: To je jedna z těch kabbalistickýh věcí?
Madonna: Ha.
Kurt: Jak jste se k tomu dostala?
Madonna: Moje kamarádka chodila na jejich lekce. Vyprávěla mi o jednom opravdu charismatickém rabínovi jménem Eitan, který vyprávěl skvělé příběhy. Chodila tam pořád a pořád, až jsme jí řekla: "Poslouchej, nejsem ani Židovka. Proč mi tohle všechno říkáš?" A ona: "Nemusíš být Židovka, prostě přijď, a bude-li se ti to líbit, můžeš to studovat. Pokud ne, necháš toho." Tak jsem i udělala. S kabbalou je to tak, kabbala má podobnosti s, řekněme, budhismem. Celá ta myšlenka příčiny a následku, že každou akci následuje reakce a že jste absolutním strůjcem svého osudu, že musíte převzít zodpovědnost za zmatek ve svém životě. Nemůžete chodit a říkat: "Ach, stalo se mi tohle, stalo se mi támhleto. Jsem oběť a tohle se mi přihodilo." Je to v zásadě tak, že co vložíte, to získáte. A pokud chcete mít dobro ve svém životě, musíte ho dát.
Kurt: Vím, že jste vyrůstala jako katolička. Vidíte křesťanství teď v jiném světle? Má teď pro vás vůbec ještě nějaký význam?
Madonna: Jo! Všechna náboženství pro mě mají význam a pro křesťanství budu mít vždy místečko ve svém srdci. Na křesťanství je cosi tajemného, ale zdá se mi, že kabbala a budhismus a další náboženství a filozofie, které jsem studovala, jsou více přizpůsobivé mdoernímu žití, modernímu životu. Jednou z utěšujících myšlenek na tomhle všem podle mě je, že v křesťanství a židovství a budhismu je hodně podobného, což mě vede k závěru, že kdysi za nimi byla jediná myšlenka.
Kurt: Slovo.
Madonna: Jo, dobře, všechny cesty vedou k Bohu.
Madonna: Jaké je osvětlení?
Kurt: Promluvte si o tom s Bohem, pokud je problém.
Madonna: Máte mimochodem opalovací krém? Slunce je velmi... Buďte opatrný.
Kurt: Ne, ale jsem si jistý, že pro tenhle projekt se můžu obětovat.
Madonna: Ok, ok.

Když je album Ray Of Light hotové, Madonna nás pozvala na dno sluncem vysušeného jezera hluboko
v kalifornské poušti Mojave, abychom se stali svědky natáčení videoklipu k Frozen.

Madonna: Myslím, že v poušti existuje mnoho kouzelných a mystických sil. Myslím, že je to magické místo. V noci je trochu strašidelné.
Kurt: Budete alespoň trochu hrát nějakou postavu?
Madonna: Jsem mystická bytost v poušti a ztělesnění ženské úzkosti.
Kurt: Vy?
Madonna: Ano!
Kurt: To je dost vtipné.
Madonna: Tohle je moje náhradnice, jak jste možná poznal.
Kurt: Ano, vím. Už tu stojí dlouho. Jste si nějak blízká se svými záskoky?
Madonna: Nikdy. Snažím se s nimi citově nesbližovat, protože pak by mi bylo líto, že jsou v zimě déle než já. Pojďme zpátky, začínám být spálená. Měla bych být v tomhle videu bledá a sinalá jako mrtvola.
Hlas mimo kameru: Jako Gót.
Madonna: Ne. Neříkej Gót. To by se režisérovi vůbec nelíbilo.

Produkci Frozen vedl mladý talentovaný Brit jménem Chris Cunningham,
nejvíce známý neskutečným videem pro Aphex Twin Come To Daddy.

Chris Cunningham: Myslím, že se o mě začala zajímat, když uviděla Aphex, a požádala mě o můj pásek. Pravdou je, že jsem se spíš já začal zajímat o hudební videa skrze ta její, hlavně ta její. Je pár videí, která jsem viděl, a vzpomínám si, jak jsem si říkal: "To je vynikající!" Vzpomínám si, jak jsem viděl Rain, když jsem byl o něco mladší, a zdálo se mi krásný. Opravdu elegantní.
Madonna: Jak zakončím ten následující? Jako rozpřažená orlice na břiše? Zastavím se v jedné mé jogínské póze, vypadá to, jako by ta kost vyrůstala ven. Nekecám, bude to vypadat fakt dobře. Bude. Buď objektivní.
Chris: Já jsem.
Madonna: Né!
Kurt: V téhle situaci byste zřejmě mohla režírovat svá videa sama, ne? Jak víte, Mariah Carey si režíruje svá videa. Slyšel jsem, že se v noci tajně vplíží a rozemele sklo na čočky.
Madonna: Je velice odvážná. Nikdy bych nechtěla režírovat něco, v čem bych sama byla. Nechtěla bych skákat sem a tam. Je to těžké už takhle. Nevím, jak je možné dělat dobře obojí, opravdu nevím. pokud nejste chlap a není vám to jedno. Rozumíte, co chci říct? Protože chlapům je to jedno, přiznejme si to.
Kurt: Co tím chcete říct?
Madonna: Je jim jedno, jak vypadají, a vlastně i mohou vypadat špatně a nic se nestane. Ne že byste vypadal špatně...
Kurt: Díky. Kurt: Bude turné, které bude, doufám, následovat velkolepé a složité?
Madonna: Nemám ponětí. Jsem si jistá, že začnu dělat na něčem jednoduchém a pak z toho nakonec stejně bude něco ohromného a komplikovaného. Už jsme si představila vizuální efekty, které bych ráda použila, ale ještě jsem nesložila dohromady celou věc. Bude to určitě dost tvrdá práce.
Kurt: Musíte si sednout a popřemýšlet, jakou starší tvorbu předvedete?
Madonna: Žádnou.
Kurt: Vůbec nic?
Madonna: Dobře, neřekla bych vůbec nic, ale prostě si neumím představit, že bych zpívala Like A Virgin a Material Girl a takové věci. Už ani nevím, kdo je ta osoba. Je to jako moje neandrtálská verze, skutečná améba, nevyvinutá.
Kurt: Díváte se na ni jako na někoho, koho nemáte moc ráda?
Madonna: Ne, ne, ne. jsem do ní zamilovaná! Jen jsem nevěděla, jaký vliv... Neměla jsem prostě ponětí. Kdybych věděla, že když dělám takovéhle písničky, že po zbytek svého života budu označovaná zas... Však víte...
Kurt: Material Girl.
Madonna: Jo. Tak bych ji nejsíš nikdy nezazpívala. Nechci ale už nikdy zpívat ani Vogue. Víte, co myslím? Připadá mi to jako sto let nazpátek.
Kurt: Jaká se cítíte být teď? Jste teď méně egoistická? Nebo více pozemská než tehdy?
Madonna: Je to jak, písně jsou jako tetování. Reprezentují období vašeho života, a když si myslíte, že jste se pohnuli z místa, je těžké se vrátit a zpívat je s citem.
Kurt: Můžete se vydat na turné jen s novým albem?
Madonna: Chtěla bych. Nevím, jestli můžu.
Kurt: Kdo by vás mohl zastavit?
Madonna: Nikdo! Jsem ráda, že jste se na to zeptal. Uvidíme se, až mi bude osmdesát, Kurte, na vozíčkách.
Kurt: Díky, Maddy. Budeme tady spolu, jsem si jistý.

Přeloženo z pořadu stanice MTV Ultra Sound: Inside Madonna. S Madonnou si povídal Kurt Loder.