Ladies' Home Journal: The Once and Future Madonna

V exkluzivním rozhovoru ve svém londýnském domově odhaluje Madonna svou duši a vypráví o radostech a výzvách manželství a mateřství a svém velmi osobním a provokativním pohledu na víru. Svěží jarní odpoledne a Madonnin dům je plný vůní a zvuků neděle. Chutný pokrm s vůní jablek se připravuje v kuchyni, smích se ozývá z patra a Madonnina osmlitetá dcera Lourdes pobíhá nadšeně v pokoji do dvora. "Podívej, jak nádherné, mami!" křičí horlivě. "Není to krásné?" Dům je jako vystřižený z Mary Poppins, vznešený a starý s úžasně vysokými stropy a dřevem natřeným elegantní černou, situovaný v sousedství Hyde parku, co by kamenem dohodil. Osamocená váza čerstvě nařezaných rudých růží stojí pod majestátní olejomalbou jakoby z muzea v předsíni, kde mě člen Madonnina personálu žádá, abych sečkala. Atmosféra tohoto místa, které Madonna kompletně zrenovovala, je rozhodně více evropská než v sídle Material girl. Může to být známka ještě další nové Madonny? Čtyři roky šťastně vdaná za druhého manžela Guye Ritchieho, Madonna, 46, našla v manželství a rodičovství druhou nejuspokojivější roli svého života. Matka dvou dětí, čtyřletého syna Rocca, který se momentálně učí se svým tatínkem hrát šachy, Madonna je oddanou studentkou pradávného židovského učení známého jako kabbala, duchovní cesty, které připisuje své rozhodnutí začít psát knížky pro děti. Její první, English Roses, se v roce 2003 stala světovým bestsellerem a teď právě vydala pátou, Lotsa de Casha. Veškerý zisk z knih věnuje nadaci Spirituality for Kids Foundation, vzdělávací odnoží Kabbalah Centre. "Ahoj", říká uvolněně, když se tiše objeví v předsíni. Je oblečena v tmavomodré sportovní soupravě. Nike a kšiltovka naražená pevně do čela, zastiňující oči a tvář neozdobenou make-upem. Dokonce i v tomhle nenáročném oděvu je krásná, možná i více než ve filmu nebo videoklipu. Má pevnou strukturu kostí, hebkou kůži a velké inteligentní modré oči. Vede mě k sobě do kanceláře, prostorné místnosti s rozházenými rukopisy svých dětských knížek a velkým oknem otevřeným do bohaté zahrady. Toto je, říká, místo, kde tráví většinu svého času, když jsou děti ve škole a Guy pracuje na svých filmových projektech. Mají s Guyem i další domovy v Los Angeles, New York City a na anglickém venkově, ale Londýn je místo, kde budují rodinu. Sedíme spolu hodiny, když tu náhle svine nohy do lotosové polohy. O každé mé otázce pečlivě a vážně přemýšlí a ztrácí se v myšlení, zatímco si hraje se zipem. Připadá mi, že tahle Madonna není až tak znovuobjevená jako spíš znovusjednocená. Poté, co téměř sama bez pomoci definovala popovou kulturu osmdesátých a devadesátých let, Madonna nového tisíciletí je něžnější, moudřejší - umělkyně se sociálním svědomím, která hledá a odmítá jednoduché odpovědi. Tato Madonna je každým kouskem stejně silná jako ta stará, ale - světe buď připraven - tahle má cíl.

Madonna: Dáte si se mnou čaj? Přijela jste do Londýna, musíte si dát čaj!
Jeanne Marie Laskas: Samozřejmě! Můžete mi povědět, jak jste se rozhodla žít v Londýně?
Madonna: Přestěhovala jsem se sem za láskou. Ano, z žádného jiného důvodu. Nikdy by mě za milion let nenapadlo, že budu žít v Londýně. Vlastně jsem toto místo docela nějakou dobu neměla ráda. Když jsem sem začínala prvně jezdívat, když jsem začínala se svou kariérou zpěvačky, média byla ke mně tak ošklivá. Tehdy jsem se zajímala o to, co o mně lidé napíší, a ranilo to mé city. Takže tohle bylo vždy místo, které jsem pokaždé hned opustila, jak jen to bylo možné. Pak jsem poznala svého manžela. Uvědomila jsem si, že pokud bych tu nežila, moc bych ho nevídala. Měli jsme rok vztah na dálku, během kterého jsme se oba vraceli za tím druhým, a když jsem v Los Angeles natáčela film nebo v New Yorku, tak přijel, ale nebylo to pravidelné. Dívala jsem se na to, jako že kariéru už jsem si vybudovala a že mám možnost a svobodu se přestěhovat kamkoliv chci, zatímco můj muž ne. Myslela jsem, že někdo musí udělat kompromis. On byl filmař pracující převážně v Londýně. Vypadalo to prostě tak, jako že já jsem ta, kdo se musí pohnout, a to jsem udělala. Pak jsem se do Londýna zamilovala a Guy mě začal brávat na venkov a já se tu začala cítit příjemně. Pokud budu na čas v Americe, Londýn mi bude scházet, takže nyní dávám přednost Londýnu. Je úsměvné, jak se věci vyvinuly.
Jeanne Marie Laskas: A nechybí vám občas staré dobré USA?
Madonna: Docela se mi to líbí být Američankou v Anglii - jsem ráda rybou na suchu. Moc je tady nebaví ničit vás, jste-li celebrita. Připadám si, jako že jsem se zde ukryla. Jezdím na kole, nasadím si čepici a cítím se více svobodná. Jezdím do Hyde parku, jezdím do studia, jezdím ke kamarádům domů.
Jeanne Marie Laskas: Pamatujete si na své první setkání s Guyem? Co na vás zapůsobilo jako první?
Madonna: Byl to dobrý šprýmař, to byla první věc, které jsem si všimla, když jsem ho potkala. Jeho neskutečný smysl pro humor a jeho zacházení se smíchem, to mě velmi přitahovalo. Dokázal mě rozesmát, ale byl vtipný inteligentním způsobem, ne nápadně. Donutil mě přemýšlet. Je velmi sečtělý, všetečný a zvídavý.
Jeanne Marie Laskas: Jednou jste řekla, že vaše manželství je těžší i lepší, než jste čekala. Co jste tím myslela?
Madonna: Manželství je náročné. Nikdo vás na něj nemůže připravit - možná může, ale já jsem nevyrůstala s matkou, víte, s někým, kdo by se podělil o svůj názor na to, jaký je manželský život. Když jste vdaná, nemůžete prostě utéct pryč. Chci říct, že můžete, ale to není můj styl. Nejsem srab. Trvalo mi dlouho si uvědomit, jaký je celý smysl života, a nemyslím si, že to má co do činění s našimi romantickými představami, jako jsou společné procházky nebo vzájemné posílání květin či výchovou dětí. To jsou všechno jeho projevy, ale celý smysl manželství je pro každého z nás v naučení se soužití s jedním člověkem a učení se milovat tu osobu bezpodmínečně. A pokud to umíte s jedním člověkem, pak celý váš vztah ke světu a k lidem se může změnit. Je jednodušší cítit neomezenou lásku ke svým dětem. Jsou mladé a jsou hezké a vycházejí z toho dobře. Někdy, když se dospělí chovají špatně a nezrale, okamžitě se přistihnete,jak si píšete seznamy - ok, píšu si to, to si budu pamatovat. Seznam věcí, kterými mě dopaluješ, je delší a delší. To dělám já.
Jeanne Marie Laskas: Takže jste ten typ, který se postaví svému manželovi, když je něco špatně?
Madonna: Ano. Pokud mám problém, chci ho vyřešit hned. Můj manžel jako by říkal: "Teď o tom nechci mluvit. Potřebuji o tom přemýšlet. Promluvme si o tom za dva dny." Dva dny? Ne! Musím o tom mluvit teď! Teď ti musím dokázat, že nemáš pravdu! Někdy se musím kousnout do jazyka. A to je to celé dávej a ber v manželství. Není vždycky všechno po vašem. A buďme upřímní, dokud se nevdáte, děláte si všechno jen po svém. Jakmile se vdáte, musíte najednou myslet i na někoho druhého, než se rozhodnete, než promluvíte. Je to o tom, že musíte potlačit své já, dospět a postavit někoho před vás. Manželství je pro každého z nás nástrojem, jak skutečně udělat svět lepším místem. Protože jste-li po boku svého muže nebo ženy a pracujete na tom, abyste je milovali neomezeně, je šance, že budete více soucitní a méně odsuzující ke svému partnerovi.

Jeanne Marie Laskas: Cítíte, že jste tentokrát vdaná ze správného důvodu, což jste nebyla během svého prvního manželství s Seanem Pennem?
Madonna: Ach ano. O tom jsem dokonce vůbec nepřemýšlela, když jsem se vdávala před tím, jen jsem si říkala, ach, ty jsi tak talentovaný, ty jsi tak pěkný. To bylo veškeré vzrušení. Zrovna jsem se stávala slavnou, celé to bylo šílené. Je to skvělý muž a všechno, ale neviděla jsem si na špičku nosu. Bylo mi dvacet šest. Kompromisy mě nezajímaly - chtěla jsem prostě dělat to, co jsem chtěla. Když jsem se vdávala tentokrát, už jsem měla dvě děti a už mi byly jasné mé priority. Mé manželství, mé děti a můj duchovní život jsou mé priority.
Jeanne Marie Laskas: Mohla byste mluvit o raných dnech svého mateřství a jak vás změnily?
Madonna: Mateřství bylo začátkem mé vlastní cesty, kladoucí otázku, proč tu jsem. Musela jsem se zastavit a přemýšlet. Co budu učit svou dceru? V co věřím? Dokonce ani nevím, v co věřím, a pokud to nevím, jak chci svou dceru vůbec něco naučit? Proč jsem na této Zemi? Jaký je vlastně celý smysl života? Co je důležité a co není důležité? Je nějaký život po tomto fyzickém světě, ve kterém žijeme? Všechno. Když jsem se začala ptát, objevil se můj učitel a můj manžel. Všechno přišlo v tu samou dobu, kdy jsem se rozhodla vytáhnout hlavu z prdele - promiňte mi mou vulgaritu. Ale já se rozhodla přemýšlet více než jen o své kariéře, než jen o tom, co jsem udělala pro sebe jako umělkyně. Usilovala jsem o svobodu projevu, svobodu vyjádření, práva žen a to je všechno skvělé. Ale to je jen jedno slabé procento toho světa tam, který musí být prozkoumán, a já se tím velkým obrazem moc nezatěžovala. Mateřství bylo spouštěcím mechanismem ve snaze porozumět smyslu života.
Jeanne Marie Laskas: Jako dítě, byla jste postavena před některé tyto velké otázky?
Madonna: Vyrůstala jsem ve velmi katolické domácnosti. Takže náboženství tvořilo velkou část mého života - chodit do školy, číst Bibli, modlit se k Ježíši, chodit ke zpovědi, myslet na dobro, zlo, co je hřích, co je vrozený hřích, co je omluvitelný hřích, ale to všechno je morálka a etika. Morálka a etika se mění podle toho, ve kterém rohu stojíte, a mně to neodpovídá na důležitější otázky. Náboženství vás také nutí být ovcí a nešťourat hluboko. Nikdy jsem nedostala odpovědi na mnohé z mých otázek. Následkem toho jsem se jaksi od církve odpoutala. Moje matka byla velmi pobožná osoba a můj otec je jí stále. Je velmi čestný, ale nemyslím si, že by všichni pobožní byli čestní. Myslím si, že se zahalují pod roušku náboženství, ale necítí se svými bližními, odsuzují lidi, kteří nejsou stejného vyznání, a já se neupíšu ničemu z toho. Studovala jsem hinduismus, pátrala jsem po všech těch věcech těsně před tím, než jsem otěhotněla. Pak když jsem otěhotněla, touha porozumět byla ještě větší. A když jsme se poznali se svým manželem, on také hledal, ale on hledal z intelektuálního pohledu na věc, četl teorie evoluce a velkého třesku, fyziku a vědu o tom, jak byl svět skutečně stvořen. On k tomu přistupoval z vědeckého hlediska a já se k tomu stavěla intuitivně a emotivně, což je beztak základní rozdíl mezi muži a ženami. Potkali jsme se v perfektní dobu - dospíval jako já a chtěl porušovat všechna pravidla. Proč chtěl porušit všechna pravidla? Protože ta pravidla nedávala žádný smysl, proto. Ta pravidla nedávala žádné odpovědi, tak jsem byla vzpurná. Z žádného konkrétního důvodu, tak jako on svým způsobem. Neodmítám myšlenku, že Ježíš Kristus chodil po této zemi a že to byla božská bytost a že měl velmi důležité poselství pro svět, ale odmítám chování kterékoliv náboženské organizace, která vám nedovoluje klást otázky a bádat. Nikomu nejde na rozum svět, ve kterém v těchto dnech žijeme. Čtete o válkách, čtete o nesmyslném zabíjení a o hladomoru a o epidemii AIDS a říkáte si, kam to všechno spěje. Jaký je smysl? Proč stvořil Bůh tento svět, pokud jsme sobečtí a způsobíme si svou vlastní zkázu a vyhynutí? Proč to nechce nikdo vědět - to mě udivuje. Žijeme ve společnosti, která vybízí lidi, aby prostě jen žili, zakládali rozhodnutí jen na tom, co vidíme - všechno je o marketingu, o reklamě. Jsme vychováváni v tom, že svět začíná a končí s našimi pěti smysly. Nikdo se neodvažuje vést duchovní život - pokud chcete teď vést duchovní život, jste považováni za podivína, nebo jste náboženský fanatik nebo jeptiška. Žijeme ve světě, který je plný kratochvílí a pozlátek a věcí, které nás neustále odrazují od dívání se do nitra. Takže jste pořád v rozporu sami se sebou. "Já se zajímám o stav své mysli. Ale tam dole na ulici hrají ten skvělý film." nebo "Dávají fotbal, na který se chci dívat." A tak jsme neustále zaplavováni těmito smyslovými klamy.
Jeanne Marie Laskas: Vy jste samozřejmě ale také strávila hodně času své kariéry obelháváním našich smyslů. Byla jste součástí mechanismu - motoru - tvořícího naši popovou kulturu. Říkáte teď: "Odvracela jsem pozornost"?
Madonna: Ano, vím. Určitě. Poslyšte, byly časy, kdy jsem měla skutečně nesobecký cíl, opravdu jsem chtěla lidem pomáhat. A jindy jsem se jen chtěla vystavit na odiv - nazývejme věci pravými jmény. A věděla jsem, že můžu mít úspěch, a také jsem věděla, že mi lidé budou věnovat pozornost. Myslím si, že jsem lidem pomohla? Ano, myslím. Myslím si, že jsem lidem překážela? Ano, myslím. Nebyla jsem si jistá, co dělám, svým pohledem na věc. Necítila jsem zodpovědnost. Nenapadlo mě, že vše, co řeknu a udělám, má vliv na svět kolem mě. Někdy si sednu a říkám si: "Co jsem si myslela, než jsem myslela?" Víte?
Jeanne Marie Laskas: Jak jste lidem pomáhala a jak jste jim překážela?
Madonna: Pomohla jsem lidem, kterým se doneslo mé poselství, před deseti nebo patnácti lety, věřit svým snům a nenechat nikoho se jim postavit do cesty. Pokud se pro něco opravdu nadchnete, nezáleží na tom, kde jste, nezaleží, kdo jste, nezáleží, co jste udělali nebo odkud pocházíte, prostě za tím jděte. Myslím, že to pomohlo hodně lidem. Ublížila jsem jim tím, že jsem je mátla. Občas jsem byla příliš sexuální za účelem zviditelnění se, i když jsem to

nepotřebovala. Jednu minutu jsem říkala: "věřte si" a druhou "buďte sexuálně vyzývaví" za účelem sexuální provokace. To je matoucí. Nakonec nikdo z nás nechce být souzen nebo uznáván nebo milován za to, jak vypadáme nebo jak jsme sexy. Chceme, aby si nás lidé vážili za to, jací jsme uvnitř. Takže jsem nepomáhala lidem tím, že jsem byla exhibicionistka. Myslím, že jsem tím ublížila i sobě, protože jsem snižovala hodnotu svého prvotního poselství, že každý může dělat všechno - je to o tom, co je uvnitř. A já oslavovala vnějšek. Byla jsem jen člověk, který nepřemýšlel. Nechala jsem se napálit. Ano, byla jsem podvedena fyzickým světem, když se mi dostává pozornosti a když jsem nechala stoupnout mi to do hlavy. "Nejsem já skvělá? Píší o mně, moje obrázky jsou na obálce každého časopisu, jsem tak úžasná." Neříkala jsem ty věci nahlas, ale hluboko uvnitř byly.
Jeanne Marie Laskas: Byla jste velmi otevřená v tom, jak vás to táhlo ke studiu kabbaly, pradávné duchovní cestě, která učí základům lidské zodpovědnosti a jak udržet ego na uzdě a také rozdávání, což jsou principy společné pro mnohá světová náboženství. Tak proč právě kabbala?
Madonna: Není to náboženství - je to víra. Můžete přijít od kterékoliv církve a studovat kabbalu, ale pro lidi je to příliš podivné, příliš cizí. Neumí se s tím sžít, tak to musejí snižovat tím, že říkají, že jde o trend nebo o kult. Ze všech těch nesmyslů, že pouze celebrity se zajímají o kabbalu, se mi chce smát, protože abyste mohli říci, že jste kabbalista, na tom není nic jednoduchého. Nestačí jen přečíst jednu knihu. Musíte se změnit a jediným způsobem, jak zcela změnit svou povahu, je neustále, neustále studovat.
Jeanne Marie Laskas: Je to víra, která tu byla už tisíce a tisíce let, tak jak může někdo proniknout do takové moudrosti, pokud ji shledává pouze moderní?
Madonna: Nestane se to, dokud ji nestudujete několik let předtím, než ji necháte prostoupit do svého života. To je důvod, proč jsem začala psát dětské knížky. Můžu vás ujistit, že před pěti lety, a to už jsem usilovně studovala devět let, jsem nemohla v žádném případě říct, že budu psát knížky pro děti a dávat veškeré peníze na charitu. To je něco, co nikdy nebylo v mém programu. Trvalo mi to dlouho, než jsem se změnila z holky, co na hodinách seděla na konci třídy, ohromena všemi těmi informacemi, která si dělala poznámky k přemýšlení, na tu, která porozuměla, že tenhle svět má smysl, proč je na světě zmatek a utrpení a bolest a že skutečně s tím může něco dělat a že se svět neotáčí kolem mě. Vyžaduje to hodně času a musíte mít někoho, kdo se také zajímá, protože nemůžete být ve vztahu, kde se tou cestou ubíráte sami. Bylo opravdu dobré vydat knihu a vědět, že se dostane do rukou hodně dětem a začít číst dopisy od děcek, které čtou English Roses a říkají: "Víte, když jsem si přečetla vaši knížku, donutilo mě to uvědomit si, jak ošklivé jsme já a mé kamarádky byly k té holčičce ve škole." Myslela jsem si, že je skvělé takhle pomáhat dětem, a

nikdy by mě nenapadlo, že tohle budu dělat. Líbí se mi myšlenka, že se lidé můžou změnit a že si každý musí projít bolestivým procesem, než si může uvědomit, že je idiot. Napsala jsem pokračování English Roses a to bude věc. Chci začít psát pokračování a začala jsem s English Roses. Mým vrcholným cílem je mít televizní seriál, v jehož každé části, by se ty dívky ocitly v nějaké podnětné situaci.
Jeanne Marie Laskas: To je zajímavé. Obzvláště proto, že jsem četla, že nenecháte své děti dívat se na televizi. Je to pravda?
Madonna: Pravda. Mé děti nesledují televizi - máme televizory, ale nejsou zapnuté kromě filmů.
Jeanne Marie Laskas: A vaše děcka neříkají "Ach mami, prosím"?
Madonna: Ne.
Jeanne Marie Laskas: Nikdy se nedívala na televizi?
Madonna: Ne. Televize je brak. Já jsem vyrostla bez ní. O nic jsem nepřišla. Televize je jed. Tady o ní dokonce ani nikdo nemluví. Je to ironie. Doma nemáme dokonce ani noviny nebo časopisy.
Jeanne Marie Laskas: Máte pocit, že musíte cenzurovat některou peprnou zábavu, která vás proslavila, před vaší dcerou?
Madonna: Ona za mnou moc nechodí a neptá se. Ví, že jsem zpěvačkou. Viděla mě na jevišti vystupovat. Ví, že jsem natočila videa pro MTV, ale nesleduje ho, takže neklade žádné otázky. Mé děti mají mé desky a hrají je jednou za čas, ale je jim už špatně z mé hudby. Moje vystoupení vidí pořád, ale kdo by chtěl poslouchat mou hudbu v našem domě? Já ji nechci poslouchat. Oba rádi poslouchají hudbu. Každý večer hrají disco tag a tancují při tom. Můj syn je nápaditý tanečník. Je to veselá hra. Musíte předvést celé vystoupení, tančíte a máte napodobit druhou osobu, za kterou se nechcete připojit během tancování. My všichni hrajeme - já hraju, můj manžel, chůva. Je to veselé. Každý večer, než se jde spát. Můj syn vyčerpá veškerý adrenalin a usne - to je dobrá noc.
Jeanne Marie Laskas: Jaký typ matky byste řekla, že jste?
Madonna: Vyžaduji pořádek. Guy je kazisvět. Když se táta vrátí domů, dostanou čokoládu. Já jsem více praktická osoba - mám strach o jejich zuby a ujišťuji se, že se o ně starají a že hygiena mé dcery je v pořádku, co si oblékají a že mají hotové věci do školy. To nepatří do kvalifikací mého muže. Bere je jednou týdně ven do restaurace pro děti a jdou do kuchyně a dělají pizzy a kreslí na ubrusy a pořádají diskotéky a mají skutečně hlasitou hudbu a to je jeho nápad - mě by to nikdy nenapadlo. Já jsem jako dostaveníčko u lékaře, hodina ve škole, domácí úkoly. Já jsem ta nudná. Já dělám tu nezbytnou práci a on tu veselou.
Jeanne Marie Laskas: Takhle jste si představovala rodičovství?
Madonna: Ano, protože jsem velmi disciplinovaný člověk. Všechno mám naplánované, dělám si seznamy, držím se rozvrhu. Jsme si naprostými opaky. Guy je pan Spontánní. Můj manžel dělá všechny ty druhy věcí - právě teď učí Rocca, jak hrát šachy - je šachový nadšenec, můj muž. A hraje s nimi kopanou - máme dům na venkově a máme koně a slepice - více se zajímá o nevázané věci, venku, bere je na kolo. On je hodný polda, já jsem zlý polda.
Jeanne Marie Laskas: Jako disciplínu vyžadující matka, máte nějaké dobré triky?
Madonna: Prostě jim beru věci. Každou neděli večer se dívají na filmy, takže když jsou nezbední, film se jim sebere. To by museli být obzvláště zlobiví - pokud zlobí jen trošku, nejsou před spaním žádné pohádky. Má dcera má problémy se sbíráním věcí ve svém pokoji, takže pokud nechá své oblečení na podlaze, až se vrátí domů, bude pryč. Takže jsme prošli obdobími, kdy jsme jí skoro vyprázdnili celý pokoj - sebrali jsme jí všechny šaty a hodili je do popelnice a ona si je musela nějak vysloužit zpátky, třeba když byla čistotná, uklízela si v pokojíčku, stlala si ráno, věšela oblečení na své místo a tak podobně. Také jsme s ní měli trošku problémy kvůli domácím úkolům - chvíli je dělá a chvíli ne - asi po dvaceti minutách má dost a už nic víc neudělá. Snažíme se ji k tomu přimět. Pokud si udělá úkol, může si zahrát na počítači, který miluje.
Jeanne Marie Laskas: Myslíte si, že vychovávat chlapce je jiné, než vychovávat děvče?
Madonna: Ano, úplně jiné. Dívky se starají o to, jak vypadají, více než chlapci. To je problematické - zažíváme více než tři výbuchy zlosti týdně. Lola je taková asi od čtyř roků. Velmi ji zajímá oblečení a jak vypadá - a je to horší, čím je starší. Ale máme motto: "Šaty nestojí za to, abychom pro ně plakaly." Takže pokud ztropí scénu kvůli šatům, jdou pryč. Takže jsme snížily počet šatů na jedny, ve kterých chodí do školy každý den, dokud se nenaučí svou lekci a pak se zklidní a ráno, když se vypravuje do školy, bude zase normální. Doufám, že můj syn takový nebude - nevypadá to tak. Rád hraje fotbal, šachy, hraje uno, všechny karetní hry, stolní hry, hry jako yu-gi-oh. Obvykle se v nich vyskytuje nějaký superhrdina nebo nějaký typ násilí.
Jeanne Marie Laskas: Máte představu, v jakého vyroste muže?

Madonna: Chci jenom, aby byl... zvídavý a všetečný. Chci, aby neuměl říci ne. Nechci, aby zůstal ve středu. Chci, aby se ptal a nepřestal, dokud se mu nedostane odpovědi. Chci, aby byl soucitný k ostatním lidem. Pro mou dceru je to úplně to samé..
Jeanne Marie Laskas: Připomíná vám Lola vás osobně, když jste byla malá holčička?.
Madonna: Měla jsem větší strach ze svého otce jako z autority a byla jsem více uctivá - nikdy bych svým rodičům neodmlouvala, nikdy. Moje dcera taková vůbec není. Některé její vlastnosti jsou jako mé - předvádí se. Miluje tanec, vystupování, vůbec se nestydí. Přijde do pokoje a s každým hned mluví, je velice společenská.
Jeanne Marie Laskas: Myslíte si, že jste stejný typ matky, jako byla vaše vlastní matka?.
Madonna: Ne. Moje matka zemřela, když mi bylo šest, takže toho není moc, co si pamatuji. Ale vím, že byla velmi laskavá, naivní. Byla velmi mladá a pobožná a neměla na sebe jiné požadavky než být dobrou matkou a dobrou manželkou. Se mnou je to úplně jiné.
Jeanne Marie Laskas: Cítíte s ní teď nějaké duchovní spojení?.
Madonna: (Na chvíli ztichne, dívá se dolů, pokládá bradu na pokrčené koleno.) Nevím. Moje matka byla náboženský horlivec, katolička - u nás doma byli pořád jeptišky a kněží, když jsem vyrůstala. Nevím, jak moc byla moje matka zvídavá, jak moc se zajímala o to, co je za oponou - a to je moje povaha - já chci vědět, co je za tím, co vidím. Četla jsem některé dopisy, co psala. Moje matka byla spolehlivá, dělala správnou věc, možná to jsme měly společné. Přemýšlím o ní, ale je to jen ideál - není skutečnou realitou. Je energie, která cítím, že tam je, někde, ale je to nedefinovatelné. Nyní, když jsem já matkou, vím víc, jaké to pro ni bylo. Neumím si představit, jaké to pro ni muselo být umírat a mít šest dětí. Neumím si představit ten pocit opouštět své děti a nevědět, co s nimi bude. Cítím její bolest. Tím, že jsem já matkou, rozumím, kdo byla moje matka. Myslím, že teď svou matku poznávám.
Jeanne Marie Laskas: Mluvíte se svými dětmi o babičce, kterou nikdy nepoznaly?
Madonna: Se svým synem moc ne, je příliš mladý. Ale moje dcera pořád říká: "Mami, jaké to bylo? Proč zemřela? Chyběla ti? Kam odešla?"
Jeanne Marie Laskas: Ve světlejším duchu, hodně lidí by chtělo vědět, jakto že zůstáváte v tak skvělé formě. Co jíte, jak cvičíte?
Madonna: Jím zdravé jídlo - ne vegetariánskou dietu, ale většinou jím ryby. Mám kuchařku, která tady v našem domě měla být původně makrobiotickou šéfkuchařkou, ale pak jsme nechtěli jíst pouze přísně makrobioticky. Ale je to velmi podobné - celá zrna, jídla podle období, vzdát se jídla jakýmkoliv způsobem geneticky nebo chemicky upraveného, věcí které jsou nějak přešlé. Ona připravuje pokrmy jako opravdu dobré sushi, skvělou tresku a lososa. A zeleninu. Nezní to moc lákavě, co? Má to japonský nádech, což je docela dobré. Nejíme žádné mléčné výrobky. Jsme domácnost bez televize a mléka. Čtyřikrát týdně dělám jógu a pilates dva dny v týdnu, někdy tři. Ráno kolem jedenácté. Mám pravidelný program. Vstávám v 7:30, když vstávají děti. Odcházejí v 8:15. Můj syn je v předškolní třídě - chodí do stejné školy, ona je ve třetí třídě. Obléknou se, nasnídají a jdou do školy. Nejsou tady žádné školní autobusy, tak je bere řidič. Občas je do školy bere manžel. Já jdu do své kanceláře. Hovořím se svým personálem, mluvíme o tom, co budeme ten den dělat - mám několik obchodních entit a rozdělaných projektů. Potom cvičím a pak pracuji na svých projektech - na desce, na filmu, na svém tomhle, na svém tamtom. Nezáleží na čem, vždy se vrátím domů uložit své děti do postele. Pokud nastane situace, že jsem mimo město nebo nemůžu jet domů, dělá to můj muž. Vždy se ujistíme, že jeden z nás tam je. Pak večeříme kolem 9 nebo 9:30. Můj muž se zabývá džiu-džitsu a neskončí s tím dřív, což je nemístné. Večeříme pozdě, chodíme spát pozdě, vstáváme brzy - neužíijeme příliš mnoho spánku. Nevídám tady moc svých kamarádek. Pokud stojí něco u krajnice, jsou to mí přátelé. Zůstávám s nimi v kontaktu po telefonu nebo emailu, ale nemám moc času. Přála bych si, abych měla, ale nemám. Teď jsou mé kamarádky všechny vdané a mají děti a mají také stejné problémy. Rozumějí mi. Pokud nemají děti, tak přesně nerozumějí, ale to je jejich problém. Až budou mít, porozumějí.
Jeanne Marie Laskas: Vašimi dobrými přítelkyněmi jsou Gwyneth Paltrow a Stella McCartney?
Madonna: Gwyneth a Stella jsou mé nejbližší kamarádky tady v Anglii. Ale mám i některé další - moje sestra je mou dobrou kamarádkou, žije v Los Angeles. Rosie O'Donnell je mou dobrou přítelkyní, žije v New Yorku. Mám ještě další opravdu dobrou kamarádku, jmenuje se Monica, ta bydlí v Los Angeles. Jsou rozseté všude. To jsou lidé, se kterými se stýkám, a občas musí přijet a unést mě a donutit

mě jít ven a užívat si legrace, napít se, potlachat, přestat pracovat. Pokud jsem večer venku a můj muž někam odjede, tak zůstávám doma a pracuji. Je pro mě těžké přestat pracovat, protože toho mám hodně na práci. Pokud chci dělat desky a psát dětské knížky a dělat filmy, pak musím hodně pracovat. Jen sotva chodím ven na večírky, ani do restaurací. Když máte manžela, dvě děti a hodně práce, prostě nechodíte moc ven. Nemyslím si ale, že o něco přicházím. Je hezké trávit čas s přáteli, ale já jsem spokojená se svým rozhodnutím.
Jeanne Marie Laskas: Zdáte se být spokojená, šťastná.
Madonna: Usedlá, ano. Jsem více usedlá, než jsem kdy byla. Jsem si více jistá tím, co dělám. Mám radost z věcí, které jsem dokázala. Méně bázlivá, méně úzkostlivá, než jsem bývala. To neznamená, že nemám své chvíle. Strachu, pochybností, vytrhávání si vlasů. O kariéru, cokoliv. Dělám správnou věc? Měla bych dělat tohle? Je to správně? Je to dost dobré? Budou tomu lidé rozumět? Měla bych vzít tuhle práci, nebo tamtu práci? Co dělám? Určitě. Ale méně a méně.
Jeanne Marie Laskas: Přemýšlíte někdy o tom, jak byste chtěla, aby na vás bylo vzpomínáno?
Madonna: Jsem osoba, která hledá. Nemyslím, že jsem ta nejsvatější a nejčestnější duše, ale jsem člověk, který si mnohým prošel. Žila jsem v největších výšinách a nejnižších nížinách. Dosáhla jsem všech těch věcí, na které chce každý dosáhnout a jsem tu, abych řekla, že to neznamená s.... Pokud nemáte v životě jiné věci, pak všechny peníze na světě a všichni talentovaní manželé na světě vás neudělají šťastnými. Teď mluvím ze zkušenosti, že můžu pomoci lidem, když se podělím o to, co vím. Přemýšlím o všem, co dělám, jak to lidi ovlivní. Co z toho budou mít? Přispívám do světového zmatku, jsem součástí problému nebo jeho řešení?

Přeloženo z časopisu Ladies' Home Journal (červenec 2005). Madonnu fotil Lorenzo Agius.

MADONNA NATION - Rozhovory a články - Ladies' Home Journal (2005)

Ladies' Home Journal: The Once and Future Madonna