Proč taneční deska?
Proč ne? Myslím, že je to tím, že teď už dělám desky déle než dvacet let a taneční hudba je tam, kde pro mě začal život - na diskotéce. Taneční hudba byla mou první láskou a já se k ní chtěla vrátit.

Hledání inspirace
Myslím, že je to o vnímání. Viděla jsem například film Davida LaChapellea Rize a v něm jsou úchvatní tanečníci. Vyhledala jsem si je a obsadila do svého nového videa. Jsem zvídavá a mám neukojitelný hlad po všem novém. Tyhle věci se nevyhnutelně projevují v mé práci. Myslím, že tohle dělají všichni umělci. Všichni napodobujeme.

Cestování časem
Já jsem neposlouchala svoje vlastní starší desky, ale hodně z mé hudby a textů je součástí mého podvědomí a znovu se objeví, aniž bych si to uvědomila.

Producent Stuart Price
Teď už se známe pět let a myslím, že spolupráce na hodně věcech nás dost sblížila. Když jsme začínali, byla v tom vystrašenost a Stuart byl nervózní. Psaní hudby s cizími lidmi je dost intimní. Musíte se cítit spokojeně, ať jste slavní nebo ne. Ve studiu jsme strávili hodně času pohromadě. Já byla v jeho blízkosti taky nesvá, protože když napíšete slova a pak s nimi přijdete do studia a zazpíváte je někomu úplně poprvé, může to být dost nervy drásající. Zajímá vás, zda si myslí, že ta slova nestojí za nic nebo že ta melodie je ubohá. Jste v tu chvíli velmi zranitelní.

Písnička Hung Up
Písnička Hung Up vznikla, když mi asi tak před rokem Stuart přinesl hudbu v ještě dost syrové podobě. Zeptal se mě, co si myslím. Slyšela jsem tam ten sample Abby a zamilovala jsem si ho. Nahodila jsem auto a jezdila po městě. Řekla jsem mu, že ten track miluju a že z toho musíme udělat písničku. Text jsem napsala do deseti minut.

Video Hung Up
Inspirací pro video byl hlavně film Saturday Night Fever. Pojala jsem to jako výzvu Johna Travolty. S Jamie Kingem, choreografem, a Johanem Renckem, režisérem, jsme na to koukali asi dvacetkrát. Šlo nám hlavně o navození atmosféry, že se každého život točí kolem hudby.

O ovládnutí trhu s taneční hudbou
Nedělám si nároky na nadvládu nad žádným teritoriem. Prostě jen dělám hudbu, kterou miluju. Já s tím nezačla. Chic, Donna Summer s tím začali. Není to moje. Nechci žádný kredit.

Než jsem se stala slavnou
Chybí mi ta volnost jít sama na diskotéku, přijít tam na parket a protancovat celou noc bez toho, aniž by mě někdo obtěžoval nebo si mě dokonce vůbec všiml.

Ohlas rodiny
Moje děti milují všechno, co jsem udělala, milují taneční hudbu. Na druhou stranu můj manžel není velkým nadšencem, takže některé písničky se mu líbí, ale ne všechny.

Trocha filozofie
Žijeme ve společnosti, která si cení slávy a bohatství. Jsou tohle ale nakonec věci, na kterých bude záležet? Je skutečně důležité, kolik desek jsem prodala? Nebo kolikrát jsem se dostala na první místo hitparády? Nebo jak pěkná nebo mazaná jsem byla? Nebo jak populární? Bude na něčem z toho záležet?

Stojí to za to?
Myslím, že řada lidí pod dohledem společnosti je soustavně souzena, odhaluje se a riskuje, je nahoře a dole. Všichni se na to musejí ptát. Sami si říkáte: "Proč to dělám a jak moc je to pro mě důležité?" protože musíte přinášet celou řadu obětí.

Můj další krok
Chci ještě dělat víc toho, co dělám, a chci v tom být dobrá. Není ale nic konkrétního, čeho bych chtěla dosáhnout. Mohla bych natočit další taneční desku, ale nechci se opakovat. Takže možná natočím album balad nebo napíšu muzikál nebo budu režírovat film nebo budu dělat filmovou hudbu. Víte, co chci říct? Všechno je možné.

Můj styl
Sama se považuju za chameleona. Můžu pracovat na looku á la Olivia Newton-John nebo Farrah Fawcett, to je jedno. Nedovedu si sebe představit, že bych někdy měla jen jednu podobu. Každá z mých image je jen jedním z mých já. Když se potuluju po domě na venkově, nenosím načechrané puntíkaté šaty, ok? Hned, jak si myslíte, že jste mě odhalili, překvapím vás. Moje osobnost má hodně stránek, vždycky tu byly a vždycky tu budou.