"Mám na sobě dlouhý mohérový kabát, pod ním lemované šaty a tři a půl palce vysoké podpatky." Tak odpovídá Madonna na mou přihlouplou otázku: "Co máte na sobě?" Královna popu, vše přeživší gay icona právě volá z Londýna. "Opravdu nosíte lemované šaty a podpatky? Nebo to jenom kvůli mně?" "Zlato, všechno, co dělám, je kvůli tobě. Video k Sorry jsem udělala pro tebe." Takovýhle pozdrav je typický ve vztahu, který jsme s Madonnou měli po ta léta, během kterých jsem s ní dělal rozhovory pro různá média. Není se čeho bát, jakmile se přenesete přes to, že hovoříte s Madonnou. Je vřelá bez předstíraného zájmu, vtipná, laskavá, a to i když by měla někdy právo taková nebýt. Z každého setkání odcházím vždy se zvláštním pocitem protekce. Ačkoliv její sláva dosáhla téměř až neskutečné výše, je to opravdu správná holka, která se snaží dát smysl svému životu, věnovat se rodině a uspokojovat své nenasytné umělecké potřeby, stejně tak jako požadavky svých fanoušků. V každém případě takový byl můj pohled na Madonnu posledních šestnáct let.

Povídali jsme si v předvečer premiéry nového hudebního videa Sorry, v době kdy je opět její mezinárodní sláva na vrcholu. Confessions On A Dance Floor, vydané na konci loňského roku, vyletěly okamžitě na první místo hitparády v devětadvaceti zemích a prodalo se jich už sedm milionů kusů po celém světě. Po relativním zklamání z alba American Life (i přes skvělý singl Hollywood, doprovázený až přemrštěným videoklipem) bezvýhradný úspěch Zpovědí je uspokojivý i pro Madonnu. Dokonce se zmínila, že když se dověděla, že debutuje na 1. příčce i ve Spojených státech, tak plakala.