Sunday Post: Material Girl slaví 50

Dnešní hvězdy zazáří často jen jedním hitem a dost.
Ale Madonna je na vrcholu už od začátku osmdesátých let a nevykazuje žádné známky zpomalení.

Andy Cocker: Vidíte padesátiny jako milník?
Madonna: Ne, ale všichni ostatní to říkají. Vidím v tom spíš další omluvu pro narozeninovou párty!
Andy Cocker: Padesátiny jsou ale pro dámu mezníkem.
Madonna: Počkejte minutku. Tady se zastavte. Je to mezník pro dámu?
Andy Cocker: Pro každého.
Madonna: No proto.
Andy Cocker: Takže jak to cítíte?
Madonna: Není to sprosté slovo. Můžete to vyslovit.
Andy Cocker: Jaký jste typ matky?
Madonna: Asi bych zapadla do kategorie tyranů. Nutím své děti uklízet si pokoje. Nechci, aby hrály videohry nebo koukaly na televizi. Ujišťuji se, že si dělají domácí úkoly. Takže jo, jsem pedant.
Andy Cocker: Lourdes, se zdá, má už svůj specifický styl.
Madonna: Řeknu jen, že moje dcera má velmi vyhraněný názor na oblékání a módu. Má skutečně ohromný vkus. Je vskutku duchapřítomná a má silnou osobnost, což pro mě bude výzva a též na mně bude, abych jí pomohla, až bude starší.
Andy Cocker: Chce být Lourdes také hudebnicí, až bude starší, a pokud ano, schvalujete jí to?
Madonna: Říká, že by chtěla být herečkou.
Andy Cocker: Co říkáte na tuhle myšlenku?
Madonna: Nevadí mi to.
Andy Cocker: Nedávno jste byla uvedena do Rokenrolové síně slávy. Jak to berete? Jak k tomu došlo, že vás uváděl Justin?
Madonna: Když jsem o tom prvně slyšela, měla jsem rozporuplné názory. Tam odkládají hudební dinosaury? Rozumíte, co chci říct? Opravdu jsem nevěděla, co si o tom mám myslet. Ale pak mi hodně lidí vysvětlovalo, že se jedná o uznání pro zpěváky a skladatele, kteří přispívali do světa hudby již přes pětadvacet let, takže jsem se přiklonila k názoru, který mi lichotil.
Andy Cocker: Jak těžké je vyjádřit se textem písně a neodhalit přitom příliš mnoho ze svého soukromí?
Madonna: Nemyslím, že je to těžké. Myslím, že většina lidí, ať píší fikci, skutečné příběhy, popové písničky, scénáře nebo cokoliv, dokonce i pokud píší o někom úplně cizím, vždycky je v tom příběhu trochu z vás. Většina věcí, které jsem dělala, byla nakonec nějak autobiografická, malinko autobiografická nebo zcela autobiografická. To je pro mě velice těžké rozlišit, když píšu. Myslím si ale, že šikovný způsob jak napsat příběh, je vložit do toho své srdce a své zážitky a zamlžit detaily.
Andy Cocker: Změnil se nějak pohled na hudbu a vaši práci?
Madonna: Budeme tu šest hodin, pokud chcete slyšet, jak se změnil za posledních třicet let můj pohled na život! Jak se změnil můj pohled na hudbu...
Andy Cocker: Ano, když vám bylo dvacet a něco, snažila jste se prorazit a dělat hity a...
Madonna: Stále se snažím dělat hity. Ale každý chce dělat hudbu, kterou budou chtít lidé poslouchat a chtít zahrátv rádiu. Nikdy, nikdy jsem netočila desku, u které bych se nestarala, zda ji budou lidé poslouchat nebo ne. Pak jak jsem se vyvíjela jako člověk, odráží se to i v mé hudbě. Psala jsem jednoduché, přímočaré "užijme si pohodu" písničky, když jsem začínala. Potom jak jsem se vyvíjela a měnila jako lidská bytost, moje hudba toho byla odrazem. To ovšem neznamená, že nemůžu vstát a napsat písničku o tancování a pohodě. Myslím, že mé písně v sobě mají mnohem více ironie a rozporů, než mívaly. Ráda bych věřila, že jsou více komplikované, takže si myslím, že má hudba zrcadlí, jak jsem se měnila a zrála a moje zkušenosti se světem a jinými lidmi.
Andy Cocker: V písničce Incredible zpíváte, že všechno je krásné, ale že něco chybí. Po velkém úspěchu vaší taneční desky si stále myslíte, že je všechno krásné, ale přesto něco chybí?
Madonna: To není písnička o mé kariéře, je to písnička o vztazích. Není to nezbytně o mně, ale o myšlence, že časem začneme považovat některé lidi za samozřejmost a přestaneme si jich vážit a pak se něco stane a jediné, co můžete, je přemýšlet, jak chcete vše mít takové, jaké to bylo. Takže někdy musíte něco skoro ztratit, abyste si toho začali vážit, nebo někoho. O tom je i ta písnička.
Andy Cocker: Jaké je tajemství vás drží na vrcholu, fyzicky i psychicky?
Madonna: Tajemství? Myslím, že velkou část tvoří vědomí, že nejsem vlastníkem svého talentu. Jsem pouze jeho správce. Vím, že jsem byla obdařena mnoha dary, a myslím si, že jakmile si začnete myslet, že vlastníte to, co máte, přijdete o to. Další podíl na tom má moje zvídavost o světě. Vždy se snažím něco naučit a chci pracovat s lidmi, kteří vědí víc než já. Takže se neustále stavím do rolí, kdy se dovídám něco nového a pak to nové musím vyjádřit. Myslím, že pokud se budu o své talenty dobře starat, vždy tu pro mě budou.
Andy Cocker: Je nějaké tajemství za vaší fyzickou kondicí?
Madonna: Ano, piju kouzelný lektvar. Vážně, ráda tančím. Ráda se cítím fyzicky silná. Vlastně se cítím být silnější víc, než jsem se cítila, řekněme, před dvaceti lety. Myslím, že pokud bude silná vaše mysl, tělo bude též.
Andy Cocker: Jak dlouho budete v hudbě pokračovat?
Madonna: Nemám sebemenší ponětí. Každý chce znát čísla. Řekla bych tak do šedesáti.
Andy Cocker: Když se podíváte na ženy, které září ve světlech reflektorů ve dvaceti letech, jak se s nimi jedná, jak je prozkoumáváno každé zákoutí jejich života, když si vzpomenete na nerozvážnosti svého mládí, co vám vyvstane na mysli? Kdyby mobily a Youtube byly už tehdy, hrnula byste se tak do všeho?
Madonna: Nemyslím, že jsem se hrnula úplně do všeho. Nebyla jsem rozpustilá maximálně, jak jen to šlo.
Andy Cocker: Ale když vás v klubu nikdo nefilmoval, s tím se musejí lidé dnes vypořádávat.
Madonna: To je pravda a jsem ráda, že jsem to nezažila. Ačkoliv jsem zrovna nedělala moc věcí, co by za to stály.
Andy Cocker: Soucítíte s lidmi ve světlech reflektorů?
Madonna: Ano, ale myslím, že jsme za to všichni zodpovědní. Hladově hltáme všechny informace, takže do té doby, co si lidé budou kupovat časopisy a chodit na internet, a dokud bude publikum, pak stále bude nabídka. Každý je za to svým způsobem odpovědný. A kvůli internetu musejí lidé dělat stále víc a víc a víc, aby si získali pozornost a prodali, takže nemají žádné meze a hranice. Je to trochu šílené.
Andy Cocker: Když slyšíte písničky jako Like A Virgin, co slyšíte? A když se podíváte na video, kdo je ta mladá Madonna, kterou vidíte?
Madonna: Když zaslechnu písničku Like A Virgin, je to jako výpověď o zvuku hudby, kterou na začátku 80.let každý dělal. Je v ní jakási jednoduchost. Je v ní nevinnost, a když se podívám na video, vidím děvče, které je nevinné, s očima otevřenýma dokořán a nadšené ze života a začátku své kariéry.
Andy Cocker: Čeho byste ještě chtěla dosáhnout?
Madonna: Dobře, chtěla bych se stát lepším člověkem. Chtěla bych se naučit víc, než zatím znám. Chtěla bych být lepší rodič. Stále musím své děti vychovávat, to je velká zodpovědnost a já s ní ještě neskončila. Chtěla bych režírovat víc filmů a psát je. Zatím jsem režírovala jen jeden, to je pro mě teprve začátek. Chci natočit víc desek, protože miluju hudbu.

Přeloženo z Post Plus, přílohy britského Sunday Post.

MADONNA NATION - Rozhovory a články - Sunday Post: Material Girl slaví 50 (2008)

Sunday Post: Material Girl slaví 50